Ta sterilita při montáži není samoúčelná. Jistě, prach či jiné nečistoty mohou později způsobit nefunkčnost nějakého systému. To se opravdu může stát. Energetické zdroje takových sond nejsou nijak silné, i když fungují třeba i desítky let. Porucha kvůli nečistotě je vždy velmi nepříjemným malérem, protože následné škody z pokaženého experimentu jsou neopravitelné. O ztrátě drahocenného času nemluvě. Proč tedy taková opatrnost? Příčina je někde jinde. Je to obava ze zavlečení pozemského života, na jiné vesmírné těleso. Je to tak, není to vždy jednosměrné. I pozemský život může být smrtelným nebezpečím. Třeba pro Marťany.
Možná si nyní řeknete, že jsou to obavy zbytečné. Kosmické záření, teploty, pro které jsou polární podmínky příjemným prostředím, vzduchoprázdno. Tady přeci nic pozemského přežít nemůže. Omyl, o kterém se vědci přesvědčili po návratu posádky Apolla 12, v listopadu 1969. Přistání modulu Intrepid, bylo naplánováno tak, aby se co nejvíce přiblížil k sondě Surveyor 3, která zde pobývala už tři roky, a za tu dobu odeslala několik tisíc snímků. Posádce se podařilo přistát necelých dvě stě metrů od této sondy, ze které odmontovali kameru, s částmi kabelů. Po návratu následovala povinná, tří týdenní karanténa. Jaké to ale bylo pro vědce překvapení, když na jednom z kabelů objevili kolonii bakterií Streptococcus mitis. Bakterie byly živé. Přežily start, pobyt ve vzduchoprázdnu, stálé kosmické záření, a teploty s rozdílem tří set stupňů, mezi dnem a nocí. Bez potravy, vody, energie.
Život zdaleka není křehká květinka a umí být zatraceně odolný. Pokud vezmeme ta správná měřítka. Je to na jednu stranu výhoda, na druhou stranu je to hrozba. Tato hrozba se stala dokonce i samostatnou kapitolou, například ve sci fi literatuře. Někteří starší autoři tohoto žánru, si tento fakt uvědomili ještě dávno před tím, než první rakety dosáhly druhé kosmické rychlosti. Fajnšmekři a znalci klasiky si jistě vzpomenou na Mlhovinu v Andromedě, kde se posádky z vesmírných cest, před návratem na Zemi, podrobují několika týdenní izolaci na Tritónu. Hezky daleko od Země, protože Tritón je měsícem planety Neptun. V knize K mrakům Magellanovým dokonce posádka bojuje s epidemií, kterou si nechtěně zavlekla do rakety, při průzkumu jednoho zlého, pozemského korábu z minulosti, který se před dávnými věky zatoulal tam, kde být neměl. Dosud je to stále jenom sci-fi, ale my už víme, že každá fantazie se dříve nebo později vyplní. Opatrnost je tedy více než na místě.
