Narodil se v malém městečku Lanškrouně, v podhůří Orlických hor. Na českomoravském pomezí. Podivný název Kronland je snadno vysvětlitelný. Německý název Landskron, je zcela postačující. Lanškroun byl však na počátku 17. století spíše město české, než německé. Zde se zámeckému úředníkovi Markovi v roce 1595 narodil prvorozený syn Jan Marek. Když bylo Markovi šest let, přestěhovala se rodina do Litomyšle. Markův otec se stal purkrabím ve službách Pernštejnů. Paní Polyxena, jako významná reprezentantka katolické šlechty, a zvláště pak její druhý manžel, Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, si služeb svého purkrabího vysoce vážili. Zmíněný šlechtic podporoval později mladého Jana Marka i na studiích.
Student Marek přišel do Prahy ve velmi neklidném roce 1618. Politické a náboženské spory byly v plném proudu a tyto spory pohltily například i významného lékaře a profesora Jessenia. Jako katolík se Marek ocitl na Karlově univerzitě ve složité situaci. Ta se naštěstí pro něho změnila po Bílé hoře, zvláště když byla založena lékařská fakulta. Na univerzitě chyběli profesoři katolické konfese a tak Markova životní hvězda začala stoupat velmi rychle. Již v roce 1630 byl řádným profesorem. Hluboce věřícího katolíka a lékaře velmi trápilo mnoho nejrůznější pověr a nesmyslů, rozšířených mezi lidem i mezi lékaři. Nepreferoval šílené diety, pouštění žilou, zaříkávání. Naopak. Snažil se u pacientů, aby se řídili zdravým způsobem života. Stravou i něčím, co bychom dnes nazvali sportem. Dobré jídlo a víno nikomu nezakazoval.
Jako jednomu z prvních lékařů se podařilo dokázat, že epilepsie není posedlost ďáblem, ale že se jedná o nervové onemocnění. Upřímně se snažil, aby se věda a víra držely za ruce a dařilo se mu to. Oženil se s exotickou Italkou, z rodu Misserionů, což byla proslulá rodina brusičů diamantů. Škrétův obraz této rodiny je dostatečně známý. Marek Marci, jako zemský fyzik, dnes bychom řekli hlavní hygienik, byl velmi váženou osobností. Organizoval preventivní opatření proti tehdy děsivým epidemiím, a na úrovni svých znalostí jistě udělal vše, aby jim zabránil. V této souvislosti bych rád uvedl, že zachránil život i známé historické osobnosti Bohuslavu Balbínovi, který onemocněl černými neštovicemi. Když v roce 1648 obléhali Švédové Prahu, požádali obléhatelé Jana Marka o pomoc. Švédský generál měl v ležení na Zbraslavi i manželku, která tehdy těžce onemocněla, a Jan Marek si získal její záchranou veliký respekt. I jako katolík se vrátil ze švédského ležení se ctí.
Kromě lékařství se věnoval i astronomii a mechanice. Napsal knihu, Obecná nauka o nárazu, která se zabývala teoriemi pohybu. Jeho Kniha o duze, která pojednává o rozkladu světla, předběhla Newtona o celá desetiletí. Jan Marek Marci je namočen i do historie proslulého Voynichova manuskriptu. I on se pokoušel vyřešit tento rébus, který odolává dodnes. V této souvislosti je zajímavé uvést, že tehdy nemocný Balbín byl již zaopatřen svátostí umírajících, když se Marek dostavil jako poslední naděje. Dodnes se neví, jaký lék Balbínovi podal. Třeba opravdu něco z Voynicha rozluštil. Jan Marek Marci zemřel 10. 4. 1667, v Praze. Poslové z Londýna, kteří mu přijeli oznámit, že se stává čestným členem Královské společnosti nauk, přišli pozdě.
