Za zakladatele tohoto náboženského systému bývá považován babylonský král Zoroastra, babylonský král. Toto náboženství bylo rozšířené zejména mezi starými Peršany, kteří sice uznávali jediného boha, avšak řídili se dvěma protikladnými principy, dobrem a zlem.
Stvořitelem všeho na Zemi je podle zoroastrismu bůh Slunce Ormuzd, jenž byl vnímán jako čistý symbol dobra, který všechno ví, soudí vždy jen spravedlivě a miluje každou bytost na světě bez rozdílu.
Jeho naprostým protikladem je však bůh Ahriniana, který zbavuje lidi štěstí a nesmrtelnosti, vše ničí nemocemi a šíří smrt. Tento bůh byl prý údajně zrozen rovněž jako dobrý, ovšem stal se zlým v okamžiku, kdy ho zaslepila závist vůči bohu Ormuzdovi. Bůh Ahriniana byl sice obdařen velikými znalostmi, nemohl jich však plně využívat, a to díky „temnotám“, které ho obklopovaly.
Zoroastrismus jako náboženství uctívalo tři živly, a to oheň, půdu a vodu, přičemž oheň, jako posvátný, z nich byl nejdůležitější.
Všechny tyto uctívané živly byly skutečně až v takové vážnosti, že ani mrtví nesměli být spalováni nebo ukládáni do země. K poslednímu odpočinku sloužily tzv. Věže mlčení, jakási nepřístupná pohřebiště, kam se ukládala nahá těla mrtvých. Zatímco duše prý údajně opouštěla tělo po slunečních paprscích, tělo se stávalo kořistí zvířat, zejména supů.
Náboženskými obřady zoroastrismu se zabývali mágové, kteří studovali zejména astrologii a rovněž také sny. Zoroastrismus postupem času procházel mnoha proměnami, až jej nakonec zcela pohltil islám. K jeho původní podobě se však ještě doposud stále hlásí přibližně čtvrt milionu lidí, a to především v Íránu, Iráku a Sýrii.
Zdroj: Lexikon magie
