Na jedné straně tu je platná vyhláška zakazující odpalování zábavní pyrotechniky jak v centru metropole, tak třeba na náplavkách nebo poblíž zoo a útulků. Hlavně kvůli zvířatům, které po zásahu petardou umírají, například v Římě po ohňostroji popadaly na zem desítky mrtvých ptáků.
Jiné se zase před tím strašným hlukem zaběhnou a skončí až několik kilometrů od domova nebo se také už ztratí nadobro. A nebo se jen vyděšeně klepou doma pod peřinou a ještě dlouho pak nejsou k utišení.
Tyto argumenty ovšem většinu těch, kteří se chtěli o silvestra zabavit i pohledem na úchvatná rozstřelující se barevná světla na noční obloze, nechaly chladnými. Nenechají si přeci kazit poslední noc v roce nějakými nesmyslnými omezeními. Mají přeci svá lidská práva, že?
A této náladě, často podpořené alkoholem a jistým všeprostupujícím nihilismem, čelilo silvestrovskou noc několik set strážníků a policistů, kteří měli na dodržování zákazu dohlížet. V jejich situaci byla ovšem přesila těch, kdo se na vyhlášku vykašlali, natolik robustní, že prostě nebylo v jejich silách zasáhnout ve všech případech.
Jenže co s tím? Měli snad nechat každého dělat si, co chce? Nebo se měli pustit do předem prohraného boje, ve kterém by je petardoví retardi umlátili čepicemi?
Co měli dělat? A co byste dělali vy?
