Od práv k hudbě
Robert Schumann se narodil v roce 1810 do vzdělané rodiny sídlící v německém Cvikově. Jeho otec byl pracovitý překladatel, spisovatel a knihkupec, matka měla velmi silný vztah k hudbě. Současně ale trpěla duševními problémy a psychickými záchvaty, jež se přenesly na Roberta i jeho sestru, která zemřela, když bylo Robertovi 16 let. Není divu, že ho to velmi zasáhlo. Přestože mladý Schumann miloval hudbu, začal studovat práva, brzy však studia opustil a začal se věnovat hudbě, jež se stala jeho osudem.
V rodině svého učitele se také seznámil s jeho dcerou Clarou, s níž se později oženil, a společně měli osm dětí. Všechno ale nebylo zdaleka tak růžové, jak by se mohlo zdát. Již na studiích se při návštěvě nevěstince nakazil syfilidou, která se odrazila v chronických bolestech ruky, kvůli čemuž musel zanechat koncertní činnosti. Místo toho se začal soustředit na komponování.
Démoni v hlavě
Ve 23 letech zažil Schumann první záchvat těžké deprese, způsobený smrtí bratra, načež se pokusil o sebevraždu. Po pár měsících se zotavil a znovu se pustil naplno do skládání hudby. Brzy dosáhl prvních velkých úspěchů. Jenže po čtyřicítce se začal prudce zhoršovat jeho zdravotní stav. Najednou slyšel nejrůznější hlasy či zvuky – někdy příjemné, jindy však velmi nepříjemné.
Další pokus o sebevraždu
Jedné noci se Schumann probudil a zdálo se mu, že ho navštívil duch Schuberta a nadiktoval mu jakési hudební téma. Jenže duch skladatele patřil ještě k těm lepším návštěvám. Jindy se probudil zpocený a vyčerpaný, protože v jeho mysli se odehrával boj démonů. Při dalším těžkém záchvatu se rozhodl vše ukončit skokem do Rýna, ale naštěstí ho zachránil přítomný rybář. Po tomto kolapsu ho nechala jeho žena převézt do psychiatrické léčebny, v níž strávil poslední dva roky svého života.
Smutný konec génia
Aby ho nic nerozrušovalo, neměl povolenou ani návštěvu manželky Clary. Tu spatřil naposled až dva dny před svou smrtí, kdy už měl mysl zakalenou, takže svou ženu nepoznal a ani s ní nepromluvil. Slavný německý skladatel zemřel ve věku pouhých 46 let.
Příčinou Shumannovy psychické choroby byla nejspíše bipolární porucha. Velký vliv na její rozpoutání měla určitě jak syfilida, tak také nebezpečná léčba rtutí, jež se tehdy pro pohlavně nakažené pacienty používala. Při pitvě lékaři objevili i nádor v mozku, který mohl být příčinou zvukových halucinací.
Schumannův přínos
Jeho dílo je velice rozsáhlé. Složil přinejmenším 183 písní, 4 symfonie, mnohé nástrojové koncerty, řadu písňových cyklů, kantáty, oratoria, sbory a řadu vynikajících komorních děl. Schumannova pozdní tvorba byla v souvislosti s jeho duševním onemocněním považována za méněcennou, což v posledních desetiletích muzikologové opakovaně vyvrátili.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
