Annin otec Otto Heinrich Frank byl během první světové války důstojníkem německé armády, avšak když se k moci dostal Adolf Hitler a začal pronásledovat obyvatelstvo židovského původu, rodina se přestěhovala do Amsterodamu, kde Otto Frank působil jako obchodník s marmeládami a později i s kořením.
V roce 1940 však do neutrálního Nizozemska vtrhla německá armáda a došlo k hromadnému zatýkání Židů. Od září roku 1941 pak musely Anna i její o tři roky starší sestra Margot nastoupit do školy vyhrazené pro Židy. V dubnu následujícího roku již také začaly nosit žlutou židovskou hvězdu…
12. června 1942, v den svých třináctých narozenin, si Anna začala psát deník. Už za týden se v něm například píše: „Židé musejí odevzdat jízdní kola. Židé nesmějí jezdit v tramvaji. Židé nesmějí od osmi hodin večer do šesti hodin ráno na ulici.“
Tou dobou Annin otec již nějaký čas chystal prostory v zadním traktu svého podniku, kam tajně přinášel konzervy a nejrůznější potřeby pro domácnost. Věděl, že se bude muset s celou rodinou skrýt a že bude nutně potřebovat nějakou pomoc zvenčí. Jelikož byl jako vedoucí ve svém podniku velice oblíben, zasvětil do svého plánu čtyři své zaměstnance.
Když tehdy šestnáctiletá Margot obdržela povolání, aby se dostavila do transportu do pracovního tábora v Německu, celá rodina se uchýlila do připraveného úkrytu. O pár dní později k nim přibyla další židovská rodina Ottova obchodního kolegy.
Časem začaly kolovat zprávy, že Frankovi uprchli do Švýcarska. Jediný vchod do jejich tajného úkrytu byl maskován zvláštní otáčivou knihovnou. Všechna okna byla zatemněna závěsy. V průběhu pracovní doby se v tomto tajném bytě smělo jen šeptat, aby něco nezaslechli skladníci ve firmě. Po pracovní době jim pak čtyři loajální zaměstnanci přinášeli potřebné drahocennosti jako mýdlo, léky, zubní pastu, knihy a časopisy.
Anna, která ráda hodně četla a chtěla se stát novinářkou, plánovala, že na základě svého deníku později napíše knihu s názvem „Zadní trakt“. Úkryt byl však později prozrazen a všichni přítomní museli do transportu, muži a ženy odděleně. Víckrát už se nesetkali. Jednalo se tehdy o poslední vlak do Osvětimi…
Anna i Marie zemřely na tyfus a vše přežil jen jejich otec Otto Frank. Z Osvětimi ho v roce 1945 osvobodila sovětská armáda. Sekretářka jeho firmy, která zachránila Annin deník, mu ho předala. O rok později vyšel deník pod názvem „Zadní trakt“. Annino přání se tak vyplnilo. Otto Frank zemřel ve věku 91 let v roce 1980.
Zdroj: Wikipedie