zavřít mapu
Astrologie a medicína. Co s tím, v jednadvacátém století? Netahejte sem středověké šarlatány, řeknou si mnozí. Dříve, než se pohrdlivě ušklíbnete, dočtěte, prosím, tuto stránku. Medicína, se kterou se setkáváme v podobě, kterou známe, existuje sotva jedno století. Neuvěřitelně pokročila, co do techniky, vybavení, léčebných možností. Ale je to všechno? Opravdu to lidem stačí?
Léčíme nemoc, ale nikoliv nemocného. Odstranili jsme duši jako balast a zůstala tělesná schránka. Z člověka se stalo číslo, lékařská diagnóza. Už ne pan XY, ale ten žlučník na dvojce, co si stěžuje na bolesti hlavy. Že už je to dnes přeci jenom o trochu jiné? Rád věřím. Nemusíme však ve vzpomínkách chodit daleko. Nemocnice na kraji města, kultovní seriál. V dnešní době, by si bodrý pan doktor Štrosmajer jistě už hledal za svoje hulvátství k pacientům jiné místo, stejně jako akurátní sestra Huňková, či buranská baba v recepci, tykající příchozím. Jak to souvisí s astrologií? Právě tím zájmem o ten výše zmíněný balast, který z kusu masa dělá lidskou bytost.
Zkusme se podívat na astrologii v medicíně bez předsudků. Zůstaneme v Evropě. Až do hlubokého středověku byla nedílnou součástí diagnózy. Lékař se vás nevyptával na rodinnou či osobní anamnézu, ale zeptal se vás na přesné datum narození, s přesností na hodinu denní či noční, což si každý člověk pamatoval, stejně jako dnes rodné číslo. Lékař měl svoje tabulky a na základě této informace stanovil i léčbu. Nebyl to šarlatán. Byl přesvědčen o správnosti své metody, z jednoho prostého faktu, faktu lékařských zkušeností, ověřených mnoha uplynulými staletími.
Psychologie osobnosti. Už v dávném starověku si lékaři všimli, že určité lidské typy jsou svými povahovými vlastnostmi předurčení k určitému způsobu života více, než k způsobům jiným. Nevěděli pochopitelně nic o nervové soustavě, a tak přisuzovali lidské, psychické vlastnosti, fenoménům vesmírným. Vesmírná tělesa a vlastnosti jim přisuzované, byly předobrazem povahy konkrétních lidí. Makrokosmos provázaný s mikrokosmem. Vesmír a člověk.
Cholerik, sangvinik, flegmatik, melancholik. Tato charakteristika lidských povah není nic novodobého. Znal ji již doktor Galenos ve třetím století po Kristu, i když pochopitelně on tyto termíny nepoužíval. Astrologie západního typu, tak jak ji všeobecně známe, se opírá o synchronicitu, nikoliv kauzalitu. Vysvětlení není složité. Kauzalita, neboli, příčina a následek. Nejdříve se praštíte do prstu a pak vám naskočí modřina. Jedno je podmíněno druhým. A synchronicita? Naskočí vám modřina, protože v parku spadlo několik suchých lístků na zem. To je samozřejmě vtip. Mělo to jen zdůraznit fakt, že synchronicita znamená, že dojde k určitému ději, aniž bychom znali příčinu, něco se stane a my si to nedokážeme racionálně vysvětlit.
Zde už tušíme, že nevystačíme s konstatováním, že astrologie je blábol, který do moderní doby nepatří. Předně, astrologie nikde netvrdí, že každý člověk má svůj osud předurčen a nic na něm nedokáže změnit. S podobným přístupem nelze přistupovat k nemocnému. Jistě, nestojí na faktech, ale na zkušenostech a tradici, Není exaktní, ale empirická. Nostradamus, Galileo, Tycho Brahe, Kepler, Newton, ti všichni se astrologii věnovali, a rozhodně pro ně nebyla jenom nezbytným zdrojem obživy. Nehledali v postavení planet lidské osudy, ale harmonii a vesmírný řád.
Ale ani ten největší skeptik a guru racionálního uvažování nedokáže přehlédnout, nebo škrtnout jméno švýcarského psychologa a psychoterapeuta Carla Gustava Junga. Zakladatele analytické psychologie, který byl prvním, kdo začal synchronicitě jevů přikládat velký význam a znal lidskou duši jako málo kdo. Astrologie a medicína se doplňovaly a stále doplňují už několik tisíc let a bylo by pošetilé, třeba z pýchy na svoje znalosti, tento fakt pominout.
