Domem a zahradou provede během komentované prohlídky 25. října od 17.00 Jan Skřivánek, šéfkurátor Musea Kampa a též kurátor nové expozice.
Ateliér, postavený v roce 1965, se nachází v uličce U Kotlářky pod západním svahem přírodní památky Skalka na Smíchově.
Sochařský ateliér na nepravidelném půdorysu stojí v rozsáhlé zahradě. Jeho obvodové nosné zdi přerušuje plně prosklená východní stěna s výhledem do zadní zahrady se zelenou strání. Tato prosklená stěna je nesena v lehké kovové konstrukci.
Minimum nábytku tvoří pouze klasicistní souprava stolu a sedadel a bambusové houpací křeslo. Ostatní jsou plochy pracovní a plochy skladovací nebo výstavní, volné i vestavěné regály a otočné sochařské stojany.
Věra Janoušková, rozená Havlová (1922 v Úbyslavicích na Jičínsku – 2010 v Praze na Smíchově), je známa jako sochařka, kolážistka, malířka a grafička. V letech 1941 až 1942 studovala na Odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší, v roce 1943 začala studovat na střední Umělecko-průmyslovou školu v Praze pod vedením Karla Dvořáka, po válce v roce 1945 přešla do ateliéru prof. Josefa Wagnera. Během studia (1948) se oženila se svým spolužákem Vladimírem Janouškem, spolu strávili dva semestry na Akademii výtvarných umění v Sofii.
Jejímu sochařskému cítění byla nejblíže sochařská tvorba Otto Gutfreunda, Pabla Picassa a Jeana Dubuffeta. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a v 80. letech Nové skupiny. Janoušková zasáhla do vývoje českého moderního umění nejvýrazněji sochami skládanými z různých materiálů, nejčastěji ze starého smaltovaného plechu, který nacházela na smetištích. Proto o sobě hovořila jako o „smetištní sochařce“ a metodě svařování často obřích železných odpadů jako o „vyšívání“. Zcela originální a důležitou součástí tvorby Věry Janouškové od 70. let až do roku smrti byly její figurální papírové koláže.
Po sovětské okupaci, během normalizace, ztratila ona i její manžel možnost vystavovat v Praze i v zahraničí, pouze v neoficiálních prostorách nebo daleko mimo Prahu; veřejné zakázky neexistovaly. Janouškovi pracovali střídavě v ateliérech v Praze na Smíchově (díky bývalému jménu ulice Na košířské Ladronce bývá někdo uváděno v Košířích) a od roku 1975 i ve Vidonicích u Pecky.
Po roce 1989 mohlo být dílo obou manželů opět představeno širší veřejnosti. Věra Janoušková získala pevné místo v kontextu moderního českého sochařství, znovu vystavovala, stala se členkou obnovené Umělecké besedy. V roce 2004 založila Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových a vložila do ní značnou část výtvarného díla obou sochařů.
Její nejznámější plastikou je Sloup na sídlišti Novodvorská z jejího oblíbeného materiálu osinkocementu. „Je veliká škoda, že její výjimečná plastika Krystal, vytvořená pro vodní bazének na sídlišti Háje, byla pro špatný stav nádrže odstraněna. Sochu si můžeme alespoň prohlídnou v jejím ateliéru v údolí Kotlářky, kde je dnes zásluhou Nadace Věry a Vladimíra Janouškových nainstalovaná,“ napsal Pavel Karous na webových stránkách Vetřelci a volavky.
Zřejmě až abiturientský kurs (1941) v Hořicích pomohl Vladimíru Janouškovi (1922 v Přední Ždírnici u Nové Paky – 1986 v Praze) rozhodnout se mezi zájmem o architekturu a studiem sochařství. Odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy, ale studium přerušilo totální nasazení a až do konce války pracoval jako dělník na pile. Po válce byl přijat do ateliéru prof. Josefa Wagnera.
Na formování Janouškova sochařského výrazu mělo vliv zejména pozdní dílo Otto Gutfreunda a práce Henryho Moora. V letech 1952 – 1970 byl členem Svazu čs. výtvarných umělců a Umělecké besedy, v roce 1960 zakládajícím členem tvůrčí skupiny UB 12.
V padesátých letech vytvořil vedle vynikajících sochařských portrétů (Hollar, Talich) také reliéfy a četné studie plastik pro začlenění do architektury, ale sochař postupně opouštěl tradiční materiály. Však si povšimněte titulní fotografie – Janouškovy sochy jsou složené nejčastěji z plátů hliníkového plechu a spojené šrouby v paralelních vrstvách. Veřejnosti neznámější je asi plastika Slunce u plaveckého stadionu v Podolí, spoluautorovi těchto řádek se velmi líbí i pískovcová plastika Hodiny botaniky v Přemyšlenské ulici v Kobylisích.
Nedílnou součástí díla Vladimíra Janouška jsou jeho malby a kresby, a to jak volná tvorba, tak studie k sochám.
Zdroje: Pavel Karous, Vetřelci a volavky + Wikipedie
