Nechce se ani věřit, že Gérard Philipe se narodil téměř před sto lety, 4. prosince 1922, a to v bohaté a patřičně konformní rodině, kupodivu i s kořeny sahajícími k nám, Patřila do ní totiž také babička z matčiny strany Wilhelmine-Elisabeth Seligerová, která se narodila v Praze v německé rodině, potom se přestěhovala do Brna, a nakonec odešla do Francie, kde se provdala a už zůstala.
Philipův otec byl právník a chtěl, aby Gérard pokračoval v jeho profesních stopách. Po složení maturity ho proto rodiče zapsali na právnický institut, kam však odmítl nastoupit. Celým svým srdcem totiž cítil, že je předurčen stát se hercem. Šťastné bylo v tomto ohledu jeho setkání s francouzským spisovatelem André Gidem a se známým režisérem Marcem Allégretem, kteří ho na jeho cestě za životním snem podpořili.
Gérard Philipe potom dva roky navštěvoval hereckou školu Jeanna Walta v Cannes. V roce 1942 se objevuje na divadelní scéně a putuje s kočovnou společností po Francii a Švýcarsku. Vylodění spojeneckých vojsk 6. června 1944 ho zastihne již v divadle v Paříži. Zapojuje se do francouzského podzemního hnutí a brání pařížskou radnici a na radu své matky si změnil v roce 1944 příjmení z „Filipa“ na „Philipe“. Možná i proto, aby nebyl takto přímočaře spojován se svým otcem, který byl v roce 1945 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za kolaboraci s nepřítelem, tj. s Němci. Tomu se podařilo včas odjet do Španělska a domů se vrátil až po amnestii v roce 1959. Ve španělském exilu ho Gérard několikrát navštívil.
I když si Gérard Philipe nejvíce cenil svého vystupování v divadle, neopomíjel ani kinematografii. Dá se říct, že kamera ho opravdu milovala, protože v letech 1944 až 1959, tj. během 15 let, se objevil ve 34 filmech. Stejně hvězdné byly i jeho partnerky. Kromě již zmíněné Giny Lollobrigidy si ve filmu „Velké manévry“ (1955) zahrál s první dámou francouzského filmu Michele Morganovou a mladou a tehdy začínající Brigitte Bardotovou. První promítání tohoto filmu se konalo v Moskvě 17. října 1955 v rámci tamního prvního „francouzského filmového týdne“, což francouzský tisk jednohlasně odsoudil s tím, že měl být pro tuto příležitost vybrán film jiný. Protože takto to vypadalo, že francouzská armáda nemá na práci nic lepšího, než se honit za ženskými. Obecně však byl tento snímek přijat dobře jak kritikou, tak i obecenstvem.
Svou budoucí ženu, o pět let starší etnografku a spisovatelku Nicole Fourcad, Gérard Philipe poznal v roce 1942 v Nice. Nicole byla vdaná, ale láska k Gérardovi zvítězila. Rozvedla se a na jeho přání si změnila jméno na Anne. Jeho přátelům se jejich vztah zdál poněkud divný, protože Anne jim připadala příliš vážná ve srovnání s ženami, kterým Gérard věnoval svou přízeň předtím. Svatba se konala v roce 1951, v prosinci 1954 se jim narodila dcera Anne-Marie a v únoru 1956 syn Oliver.
V té době si Gérard Philipe vyzkoušel režijní práci při natáčení filmu Dobrodružství Tilla Eulenspiegela (1956), v němž zároveň i hrál titulní roli vlámského hrdiny ze šestnáctého století, bojujícího proti španělským okupantům. Philipe vnímal tento film jako svůj autorský projekt velmi odpovědně, až tak že z neskutečných 90 natáčecích dnů s exteriéry v několika evropských zemích, Švédsku, ve Francii a Belgii, se sestříhalo 110 – 120 minut filmu. Nakonec byl ale zklamán slabším diváckým ohlasem svého díla, na kterém si dal tolik záležet.
Ve stínu jeho nejslavnější role, Fanfána Tulipána, zůstal nejen Till Eulenspiegel, ale i fakt, že Gérard Philipe se veřejně angažoval, sympatizoval s francouzskou levicí, zúčastňoval se i se svou ženou protestních pochodů a v roce 1950 podepsal ve Francii mezi prvními petici za zákaz jaderných zbraní. Byl výborným interpretem Marxových a Hegerových děl. Přednášky, připravené Paulem Maierem, znalcem Marxova díla, nahrál na gramofonové desky, kde dovedl velmi procítěně vyslovit myšlenky obou filosofů. Obdivoval i Fidela Castra, kterého navštívil na Kubě při zpáteční cestě z natáčení.
Gérard Philipe zemřel 25. listopadu 1959 na tehdy lékařsky neřešitelnou rakovinu jater po natáčení svého posledního filmu „Horečka stoupá v El Pao“ v obtížných klimatických podmínkách v Mexiku. Je pohřben na venkovském hřbitově v Ramatuelle v Provence, které bylo prázdninovým domovem Philipových. Do rakve byl podle svého přání uložen v kostýmu své nejmilejší postavy, Cida, kastilského rytíře a válečníka v raně středověkém Španělsku.
Po jeho smrti se Anne již nikdy nevdala a zůstala sama. Čtyři roky po smrti svého manžela vydala knihu „Kratší než vzdech“, kde vzpomíná na jejich společný život, přetržený zákeřnou chorobou. Zemřela v roce 1990 a přežila ho tak o celých 31 let.
