Dvacátého července 1822, se v Hynčicích u Nového Jičína narodil Johann Mendel, objevitel zákonů dědičnosti a zakladatel genetiky. Řeholní jméno Gregor si ke svému příjmení připojí až později. Po rodičích byl německé národnosti, nicméně češtinu si osvojil velmi záhy a naprosto plynně. Pokud o sobě hovořil v této souvislosti, tak vždy jako Moravan německé národnosti.
Navštěvoval piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou a později odmaturoval na gymnáziu v Opavě. Piaristé, to byl řeholní katolický řád, který vznikl na samém konci šestnáctého století. Zabýval se školstvím a misijní činností a země Koruny české byly prvními mimo Itálii, ve kterých tento řád začal působit. V letech 1840 – 1843 studoval na Filozofické fakultě univerzity v Olomouci, kde se poprvé seznámil s přednáškami profesora Nestlera, o šlechtění rostlin a ovcí, což později významně ovlivnilo jeho činnost. Živil se kondicemi a z finančních důvodů vstoupil do řeholního řádu augustiniánů a přijal jméno Gregor.
Další životní etapou bylo učitelské místo ve Znojmě a následné studium na univerzitě ve Vídni. Matematika, fyzika, chemie. Matematiku, kombinatoriku a teorii pravděpodobnosti zde vyučoval významný rakouský vědec Christian Doppler. Zde si Mendel poprvé uvědomil význam statistiky, který později zúročil ve svém výzkumu dědičnosti při křížení hrachu. Současná věda mu vytýká nepříliš seriózní přístup k pokusům. Zásadně zveřejňoval jen pozitivní výsledky svých experimentů. Pokud mu nějaký pokus nevyšel, nesnažil se jej zfalšovat, ale řadou dílčích minipokusů výsledek upravoval tak dlouho, dokud s ním nebyl spokojen.
Gregor Mendel se později stal opatem kláštera, kde vstoupil do řádu. Vedlejší organizační činnost mu však brala mnoho času, a byl nucen svoji vědeckou práci omezit. Své pokusy na rostlinách přednesl v roce 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku a následně publikoval v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy.“ Zemřel v roce 1884, aniž by jeho dílo nějak významně přešlo ve známost vědeckého světa. Význam jeho prací byl znovuobjeven až na počátku dvacátého století, holandským botanikem Hugo de Vriesem a britským genetikem Williamem Batesonem, který je nechal přeložit do angličtiny.
