Čtyřicet sedm let je na cestě. Půlku lidského života, a přeci teprve na počátku své cesty, která může trvat nekonečně dlouho. Uplynou ještě tisíce let, než definitivně zpřetrhá nitky gravitace pána sluneční soustavy. Stejně dlouhá doba by uplynula, než by lidské oko postřehlo jakoukoliv změnu ve tvarech souhvězdí na obloze. Jsou zde stále stejná, jako je vidíme ze Země. Dvacet miliard kilometrů je nicotná vzdálenost. Pouhý jeden jediný světelný den.
Sonda Pioneer 10 byla vypuštěna třetího března 1972. Tvůrci a konstruktéři neponechali nic náhodě. Sondu vybavili těmi nejmodernějšími přístroji a detektory své doby. Hlavním cílem byla planeta Jupiter a následně vnější oblasti sluneční soustavy. Přídavné motory na tuhé palivo nakonec udělily sondě dosud nejvyšší možnou rychlost, kterou těleso vytvořené člověkem dosáhlo. Patnáct kilometrů za vteřinu. Již za půl dne sonda proťala dráhu Měsíce a za další tři měsíce dráhu Marsu. Na začátku prosince následujícího roku doletěla k Jupiteru, a z bezprostřední blízkosti, necelých sto padesát tisíc km od této největší planety, pořídila několik stovek snímků.
Matematici byli přesní a sonda se odrazila od Jupiterova gravitačního pole jako placatý kámen od hladiny rybníka. Bez jakýchkoliv pohonných hmot tak získala rychlost, která ji v budoucnu umožnila vymanit se z přitažlivosti Slunce jednou pro vždy. Tak začala její cesta bez návratu. Mise byla ukončena v roce 1997. Poslední, velmi slabý signál ze sondy, byl zachycen ještě v roce 2003.
Pátrat po cizích civilizacích, po životě ve vesmíru, není jen doménou milovníků či autorů fantastických románů. Někdy se zapojí i renomovaní vědci. Tak tomu bylo i krátce před vypuštěním sondy Pioneer 10. Pravděpodobnost, že bude sonda někdy objevena cizí civilizací, je naprosto mizivá. Nerovná se však nule, jak by tomu bylo, kdyby vědec Carl Sagan nepřišel se svým návrhem. Navrhl umístit na sondu zlatou destičku, s vyrytými matematickými symboly, s vyobrazením místa, odkud sonda byla vyslána, a s obrázky bytostí, které obývají planetu Zemi. Sonda stále letí a míří do souhvězdí Býka. K Aldebaranu, oranžovému veleobru v tomto souhvězdí, dorazí za dva miliony let.
