Na jednu stranu jsme jeden jako druhý, jsme lidé a řešíme možná podobné lidské věci. Každý má srdce (i když někdo třeba transplantované), ale to, po čem to srdce touží, se může hodně lišit!
V přístupu k pacientovi je třeba brát do úvahy tolik proměnných, že na to rozhodně nestačí jedno vysokoškolské studium, ani studium specializační či postgraduální, to je prostě věda, kterou se učíme celý život na oné pověstné Vysoké škole života. Někdy může být v medicínském přístupu zjednodušující tendence hodnotit člověka jako laboratorní nález nebo popis rentgenu, ale takováto 2D tvář jistě není tváří člověka, který se u nás v ordinaci posadí.
Člověk anatomický
Všichni známe ty podrobné obrázky z anatomických učebnic – soustava kosterní, svalová, nervová, cévy, orgány, řezy tělem. I to je člověk, ale nejen to. Schránka tělesná je naším polem působnosti, naším obalem, vozidlem, ve kterém se pohybujeme. Ale nejsme to my sami. Tělo se mění, roste, buňky se obměňují, a během života se několikrát vystřídají, až z původního tělíčka miminka nezůstane nic – a přesto jsme to stále my, a vnímáme v těle naši totožnost. To jsem JÁ. Malá Kačenka i velká Kateřina. Tělo je v popředí zájmu zdravotního systému, ale i ten čím dál tím víc vnímá potřebu věnovat se i jiným složkám lidského bytí. Však existuje tolik medicínsky nevysvětlitelných stavů, tolik „zázraků“, které jdou proti všemu očekávání!
Člověk citový
Jemnější součástí člověka jest cit, myšlenka, rozum. S tím je třeba i v léčení počítat – ačkoliv to nemůžeme dosadit do rovnice. Psychosomatika už je věc uznávaná, ba samozřejmá. Jen ještě musíme vytříbit, jak s ní pracovat. Protože je to složité, vyžaduje to více času, empatie, a není to striktně exaktní věda.
Nicméně už dávno je známo, že pocity ovlivňují naše tělo. Jak smutek nebo naopak radost dokáží spustit koktejl chemikálií, které tělesné pochody přímo ovlivňují. V dnešní době se rozvíjí psychoendoneuroimunologie – multidisciplinární obor studující interakce mezi psychickými pochody a jejich odezvou na neurologické, hormonální a imunologické úrovni.
Člověk společenský
My lidé žijeme pospolu, a naše společnost nám někdy vrásky ubírá a někdy přidává. Reagujeme na vztahy, prožíváme emoce, a jsme zase u předchozího odstavce. Proto je pro lékaře dobré znát i prostředí, ve kterém pacient žije, a trochu se orientovat v jeho rodinných záležitostech. Pomůže nám to mnoho věcí pochopit.
Člověk transcendující
Nad úrovní našeho těla, mysli, intelektu i emocí, ale zdá se sídlí ještě něco dalšího. Něco nadčasového, přesahující, ba duchovního. Z té úrovně vyvěrá naše skutečná totožnost, naše víra, naděje, síla a odhodlání. A když je nejhůř – když selhává tělo, porouchá se mysl nebo naše okolí nenabízí dobré vztahy – uchylujeme se do této říše ducha. To je nejspíš to, co člověka činí skutečně člověkem – to je úroveň, na kterou nemůže pohledět němá tvář, jsa spoutána svými instinkty a pevnými zákony přírody.
Člověk 10D
Je prostě jasné, že není možno lidského tvorečka do krabičky napasovati, do tabulek rozpočítati, a už vůbec není možné říci, mu, jak má reagovat, jak má cítit, jak má žít. Člověk je bytost tak košatá, různorodá, a překvapivá, že se v počtu jeho rozměrů můžeme jen těžko zastavit na jednom čísle – 2D, 3D, 4D… 10D!
Zdroj: autorský text
