Jistě je Vám znám případ tragédie v Černobylu, nebo Fukušimy. Třetí největší jaderná katastrofa není však zdaleka tak známá jako ostatní. Z části je to i proto, že byla po dlouhou dobu držena v tajnosti. Kyštymská katastrofa z roku 1957 byla třetí největší tohoto druhu. A ani ti, kteří byli zasaženi, o ní dlouho neměli ani ponětí.
Nenechte se zmást. Kyštymská katastrofa se neodehrála v Kyštymu. Jméno bylo zvoleno pouze za účelem utajení celé tragédie. K incidentu došlo v tajné, tehdy sověty nazývané oblasti Čeljabinsk, počátkem 90. let přejmenované na Ozyorks. Oblast byla domovem jaderného komplexu Majak. Jelikož Sověti byli po Druhé světové válce stále daleko za Spojenými státy ve vývoji jaderných zbraní, odstartovali masivní výzkum, jehož součástí bylo vytvoření nutných zásob uranu a plutonia. Právě proto byl Majak vybudován, jako sklad těchto materiálů.
Vybudování Majaku je ovšem datováno už o pár let dříve. Někdy mezi lety 1945 až 1948. Tehdy stále existovaly mezery ve znalostech vědců ohledně těchto technologií. Důsledkem bylo tudíž nedostatečné zabezpečení celého areálu, stejně jako ochrana jeho okolí.
Celkově se bezpečnost nebrala tak vážně jako dnes. Především pak radioaktivní odpad, který byl prý vypouštěn do nedaleké řeky. Tolik nutný sklad pro tekutý radioaktivní odpad byl vybudován až v roce 1953. Ocelového nádrže byly umístěny 8,2 metrů pod zem a z důvodu vysoké radioaktivity a následnému vzniku tepla, byly nádrže obestaveny chladiči. Ani ty však nebyly dostatečné.
Samotná katastrofa byla téměř nevyhnutelná. Osudný den nastal roku 1957. Část z chladících systémů se porouchala, vypadla z provozu a nebyla opravena. Teplota začala postupně růst. Výsledkem bylo odpařování chemikálií.
Exploze dne 29. září 1957 byla odhadnuta na sílu rovné 70-100 TNT. Důkazem bylo vymrštění betonového 160 tunového víka nádrže, do vzduchu.
Nebyly zaznamenány žádné ztráty na životech způsobené přímo výbuchem. Mnohem více smrtící byla však radiace, které se uvolnila do ovzduší. Kontaminováno bylo jak bezprostřední okolí místa, tak převážně řeka Techa a blízké jezero. Samotný radioaktivní oblak pak pokryl část země o rozloze 20 000 čtverečných kilometrů. Přibližně 10 000 obyvatel bylo evakuováno, některým to však vzhledem k utajování trvalo i několik let, než nebezpečnou oblast opustili a většině z nich nebyl pravý důvod odchodu nikdy řečen. A až 30 let po katastrofě Rusko přiznalo, že k incidentu vůbec došlo.
Přesné číslo obětí zůstává nejisté. Rakovina vyvolaná ozářením je totiž nerozeznatelná od jakékoliv jiné. Jedna studie provedená biofyziky na bývalém sovětském ministerstvu zdravotnictví, zjistila, že okolo 8000 lidí zemřelo během dalších 32 let a že jen 6000 obyvatel zemřelo v okolí komplexu. Čísla jsou však k časovému odstupu a obtížné dohledatelnosti dosti nepřesná.
Dnes je množství záření v oblasti Ozyorsku neškodné, ale přesto zde existují části, radioaktivitou stále silně kontaminované.
