Jan Holna, jeden z pěti společníků společnosti DAM architekti, vzpomíná na své pracovní začátky, vysvětluje je, jaké to je, když firmu vede pět hlav, pochlubí se některými úspěšnými projekty a také představí své plány do budoucna. Pro další vývoj považuje za zásadní, aby při své tvůrčí práci spolu s kolegy „nezamrzli“a z jejich kanceláře se tak nestala konzerva, která postupně rezne a ztrácí lesk.
Jaké jsou hlavní projekty vaší kanceláře a v čem jsou výjimečné?
Začnu trochu zeširoka… Jsme relativně velká kancelář. Mohlo by se zdát, že 20 architektů „v domě“ není moc, ale říká se, že jeden architekt zaměstná pět stavařů a ti zas potřebuji různé profese, jako jsou například statici, topenáři, vodaři…, takže teoreticky naše kancelář dává práci několika dalším desítkám lidí. Aby naše počínání, i počínání našich kooperujících kolegů, bylo rentabilní, našimi hlavními projekty jsou velké zakázky jako jsou hotely, administrativní budovy nebo developerské bytové projekty. To je gró naší práce. A tato základní typologie našich zakázek se asi hned tak nezmění. Bylo by sice krásné k nim přiřadit například nějaké kulturní stavby, třeba divadla nebo koncertní sály, ale těch „na trhu“ není moc.
Z administrativních budov teď „u nás“ najdete třeba Port7, velký administrativní komplex budov v Holešovicích realizovaný Skanskou, který otevírá dlouho očekávanou výstavbu v jednom z velmi sledovaných pražských brownfieldů v Holešovicích Bubny-Zátory. Relativně nedávno jsme dokončili AFI Vokovice na Evropské třídě a Main Point Pankrác. Druhá jmenovaná stavba byla pro klienta PSJ invest, se kterým jsme realizovali i budovu pojišťovny Kooperativa v Karlíně, za kterou jsme dostali cenu „Nejlepší administrativní budova světa“ v rámci MIPIM Awards 2012.
Z bytových projektů rád uvádím nedávno dokončený projekt Elektra, námi projektovaný pro Finep, a v současné době ještě realizovaný Statek Dobřichovice pro Avers. Tenhle „statek“ jde tak trošku proti tomu, co jsem říkal na začátku. Velké stavby jsou sice náš mainstream, ale samozřejmě se někdy zaobíráme i menšími. Třeba proto, že tušíme, že budou tak trochu pro radost… A tohle je projekt, který mně osobně dělá velkou radost. Je to komplex dvou městských domů, a milé je na nich to, že se tváří jako statek. Jeden představuje selské stavení u silnice a druhý stodoly na dvoře, resp. v zahradě. Projekt je postaven jako jeden z prvních podle nového regulačního plánu Dobřichovic a předznamenává nový vývoj v centrální části Dobřichovic. Na velmi zajímavých projektech pracujeme i teď, ale představit je zatím nemůžu.
Jak vaše kancelář vznikla a proč ji vedete v pěti?
Vzniklo to postupně plynoucí cestou. Někdy na přelomu osmdesátých, devadesátých let, ještě před revolucí, se zde otevřela možnost podnikat. Začínalo se tu opatrně s kapitalismem, se soukromým vlastnictvím a s podnikáním. A v té době přijíždí Richard Doležal, který v roce 1968 spol-u s rodiči odešel do Švýcarska, kde se architektuře „vyučil“ a nasbíral zkušenosti, ale vždycky se chtěl vrátit do Čech. Vybírá si tady tehdy velmi mladého architekta Petra Malinského a zakládají firmu, která se jmenuje Doležal a Malinský, ve zkratce DaM. V průběhu prvních pěti let k sobě nabírají mladé architekty. Ještě v polovině devadesátek je Richard stále napůl v Curychu, Petr celé dny shání zakázky a v kanceláři se okamžitě po škole učí vést projekty parta mladých architektů, kteří jsou vlastně ještě studenty. Situace v dnešní době nemyslitelná. Z těch napůl studentů se pak rekrutují čtyři architekti, kteří někdy v roce 2003, 2004, čili relativně krátce po založení kan-celáře, přijímají výzvu a stávají se společníky. A koncept vedení naší kanceláře, jaký známe dnes, je na světě. Až na Petra Malinského, který si založil vlastní firmu, a jako přátelé jsme se rozešli, to personálně takto držíme do dnes.
Propisuje se do návrhů individualita každého z vaší pětice?
Člověk by očekával, že ano. Ovšem rozdíly jsou ve skutečnosti velmi malé nuance. Kdybych byl nezaujatým pozorovatelem, asi nepoznám, která stavba je od koho z nás. Je to proto, že jsme do DAM přišli velmi mladí a pohled dvou starších archi-tektů nás určitě formoval (ale nahlas to nepřiznám J). A za těch víc jak 25 let jsme se zesynchronizovali. Ale drobné nuance najdete. A my sami je využíváme například tak, že dokážeme investorovi sestavit tým, který mu bude názorově co možná nejblíž. Někdo je jen víc komunikativní, někdo se zajímá o něco víc-e o kulturu, někdo o sport… To je naše síla – umíme přesně nastavit komunikaci mezi klientem a námi (doufám J). Ale zároveň klient i my víme, že ať už „dostane“ kohokoliv z nás, bude se návrh vždycky ubírat určitým směrem, pro který si nás vybral.
Jaká je role každého vlastníka kanceláře a jak individuálně přispívají k jejímu úspěchu?
Naše role asi nedokážu úplně přesně specifikovat. Možná v některých firmách, ať už architektonických kancelářích nebo s úplně jiným zaměřením, se dají role jednotlivých společníků dobře vypozorovat. Někdo je marketingovým lídrem, někdo je personálním, strategickým nebo krizovým ředitelem… U nás to tak není, u nás máme některé úlohy naznačeny, ale úplně si nejsem jistý, že by byly jasně ohraničeny, a že by se jejich přidělení k vlastníkovi výrazně, striktně, dodržovalo. Mám pocit, že je to spíše v moci toho, kdo má v dané chvíli a v dané věci víc erudice, nebo možná víc štěstí na myšlenku – že mu řešení dané problematiky prostě sedne.
Jaká je filozofie nebo vize vaší kanceláře a jak ovlivňuje výsledné projekty?
Poskytnout klientovi i při de-facto komerčním zaměření naší kanceláře, individuální přístup. Většina projektů, které navrhujeme, totiž ze své podstaty individuální nejsou. Administrativní budova nebo bytový dům pro developery jsou komerčními stavbami a individuální přístup je něco, co bychom poskytovat nemuseli. Ale nechceme děl-at projekty podle stejného mustru. Neříkáme si: „Podivej, tento projekt byl úspěšný, pojďme ho zkopírovat“ Nechceme postupovat tak, že bereme věci „ze skladu“.
Téměř vždy vycházíme z prostředí, kde budeme stavět. Studujeme jej, inspirujeme se jím. Ale nemusí to být jen genius loci, náš pocit z daného místa. Na straně jedné to může být inspirace, řekl bych, až umělecká. Jako třeba to, že na daném místě je přízračné světlo. Na straně druhé můžou být inspirací i témata zcela pragmatická, legislativní, praktická. Například limity území, které jsou dány úřady. Nebo že vám klient řekne, že chce postavit 220 bytů, které budou levné. Ale i s tou inspirací se dá velmi dobře pracovat a uchopit ji tak, aby výsledek byl skutečně individuální.
Liší se kancelář s pěti vlastníky od ostatních architektonických kanceláří?
S méně vlastníky? To bych taky rád věděl J. Ale já jiné kanceláře tak detailně naznám. Když nad tím přemýšlím… Možná ano. Možná pět hlav víc ví. Možná ví s větší jistotou, kam firmu směřovat (…a nebo taky ne J). Možná, když jsou dva a stejná osobnost, tak je to komplikovanější. Vlastně vnímám pět společníků jako výhodu. Člověk by řekl, že řešit rozpory je náročnější, že se pohádáme všichni pětkrát víc, ale ve skutečnosti „hádky“ v pěti nejsou tak černobílé, jak by asi byly, kdybysme byli jen dva společníci. Ve vyhrocení to není názor proti názoru, ale názorová většina proti menšině. Kouzlo lichého počtu J.
Napadá mě, že když budu sám, nebo ve dvou, a přitom budu vést kancelář početnou jako je ta naše, určitě budu mít pod sebou strukturu svých kolegů, zaměstnanců. Vlastně z jakési skupiny seniorních architektů si těch několik dalších společníků pro rozhodování „udělám“. O projektech v dnešní době totiž nerozhoduje jen jedna hlava. Je důležité cizelovat názor v diskusi, najít „nekompromisní kompromis“, ten nejlepší směr. Bezesporu lepší situace, než když je jen jeden, který by vše řešil direktivně. Tak se prostě dlouhodobě nedá dobrat toho nejlepšího řešení.
V rozhodování máme nepochybně výhodu, že jsme už na začátku nezávisle vyrazili na podobnou cestu a nemuseli jsme se nutit do nějaké názorové shody. To, že jsme chtěli touhle cestou jít, prostě bylo v nás. I dnes lehce a nenuceně plujeme stejným směrem, ač ta plavba má sem tam pět malých výchylek, řekněme pět odstínů jednoho stylu architektury. Občas plujeme malinko doprava nebo malinko doleva, ale vždycky doputujeme do stejného místa.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Kam se chcete rozvíjet?
Architektonické kanceláře si úplně plánovat rozvoj nemůžou, protože to, kam se budou rozvíjet, je spíš otázka toho, co od nich budou chtít klienti. Není to tak, že architektonické kanceláře zkoumají, kde je asi díra na trhu, ale většinou jsou v dobrém slova smyslu unášeni jakýmsi proudem vývojem.
Já bych si přál, aby se naše kancelář rozvíjela stále v intencích uplynulých třiceti let, které máme za sebou. Snad i proto, že v nich nevidím žádná větší zaškobrtnutí. Přál bych si, abychom se stále klientům líbili, aby po nás stále žádali naše návrhy a abychom neustrnuli v nějakých zaprášených stereotypech.
Dobrou obranou a motivací je například i to, že tradičně spolupracujeme s našimi o hodně mladšími kolegy, kteří přinášejí nové vlivy a nové pohledy. A to je asi to nejdůležitější, aby vývoj naší kanceláře nezamrznul, aby se z nás nestala konzerva, která postupně rezne a ztrácí lesk.
Jan Holna
Narodil se 15. března 1972 v Praze.
Absolvent Fakulty Architektury na ČVUT v Praze. Téměř 30 let praxe v architektonických kanceláří, člen České komory architektů, člen dozorčí rady Kverulant.org a lektor na ARCHIP v Praze.
Rád jezdí na kole, motorce, lyžích a hraje na kytaru.
