Ve Švandově divadle se chystá premiéra hry AI: Když robot píše hru, jíž jste dramaturgem. Jde o první českou divadelní hru, jejíž dialogy napsala umělá inteligence. Kdo tenhle nápad dostal a proč vlastně?
Ve skutečnosti jde o první divadelní hru tohoto typu na světě. V minulosti vznikly hry, u jejichž vzniku se umělá inteligence částečně používala, ale pokud víme, je to poprvé, co je její autorský podíl téměř stoprocentní. S nápadem nechat robota napsat celovečerní hru v roce 2019 přišel inovátor Tomáš Studeník. Chtěl novou hrou napsanou pomocí chytrého softwaru oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry R.U.R. A jeho myšlenky se ujal tým informatiků z matfyzu vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou.
Bojíte se robotů?
Robotů ne, to je iracionální strach. Umělá inteligence se učí a ve svých jednáních kopíruje člověka… A představte si člověka bez morálních zábran a bez empatie. To je teprve děsivá představa. Pár předobrazů mě v současné situaci vlastně napadá…
Hodně se totiž v dnešní době mluví o tom, že některé profese zaniknou, protože je právě „vytlačí“ roboti. Máme čekat, že místo herců se budou na jevištích také pohybovat roboti, že třeba časem napíšou hru, zrežírují představení…
Ta doba je snad ještě hodně daleko. Řekl bych, že je stále tendence v umění objevovat něco nového, ať už jsou to originální myšlenky či autentické emoce přetavené do výsledného díla. Roboti ale dokážou jen replikovat to, co už někdo stvořil před nimi. Svět, kde by se na jevišti pohybovali roboti, by sám sebe uzavřel do uvozovek.
Hra vznikla ke 100. výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka. Jakou Čapkovu knihu máte nejraději?
Ještě před rokem bych bez váhání řekl, že nejraději mám Knihu apokryfů. Letos jsem ale k Vánocům od svého psa Tintina dostal Dášenku. Místo podpisu na balicí papír otiskl svoji tlapku. To je důkaz, že je to pravda. Tintin je totiž taky teriér, takže dává smysl, že mi tu knihu nadělil, abychom si lépe porozuměli. Například teď už vím, proč je třeba všude hrabat. O lidském jednání a jeho důvodech nikdo tak přehlednou knížku ještě nenapsal. Někteří se o to snaží, třeba Erich Fromm, ale ten to tak přehledné nemá.
Představení bude nejdříve uvedeno on-line. Napadlo by vás někdy, že lidé budou divadelní představení „navštěvovat“ ze svých kuchyní a obýváků? A je na dnešní době pozitivní alespoň to, že se takto můžete s diváky spojit?
Já patřím k té poslední dobou hodně skloňované generaci mileniálů. Do doby analogové jsem se ještě narodil, ale mé chlapectví a jinošství již bylo formováno líbivou melodií vytáčecího modemu a internetovými prériemi. Nehledě na to, že nejčastěji jsem v té době divadlo navštěvoval prostřednictvím televizních záznamů – byly totiž zdarma. Ano, je skvělé, že nám technologie umožňují fungovat alespoň v tomto bezkontaktním režimu. Ale doufám, že to je jen přechodná fáze. Hrát divadlo bez živého publika je jako telefonovat do hlasové schránky… a ruku na srdce, kdo si ji při první příležitosti nezrušil?
Vy jste se prý osobně účastnil generování replik počítačem. Jaký to byl pocit? Prý jste robotovi musel v pár případech „zabránit“ v tom, aby udělal chybu…
Takhle to zní opravdu dramaticky: „David Košťák zabránil robotovi udělat chybu.“ To se mi líbí. Až se roboti pokusí převzít nadvládu nad světem, opět zasáhnu! Ale vážně…takové psaní s počítačem je ve skutečnosti poměrně administrativní záležitost. Člověk do programu vloží nějaká výchozí data a počítač generuje materiál. Generuje hodně materiálu a člověk si z něj vybírá ten, který se mu hodí. A víte, co? Počítač neprotestuje. Je to poslušný autor. Někdy až moc. Ono se řekne „počítač neodmlouvá“ a zní to jako jeho velká výhoda. Ale k těm nejlepším řešením autor s dramaturgem někdy dospěje právě až v plamenném dialogu.
Loňský rok byl pro všechny velmi náročný, letošní zatím nevypadá o moc lépe. Jak jste měsíce karantény prožil? Přinesly vám třeba i něco dobrého?
O slovo se už zase hlásí můj pes. Toho mi uplynulé měsíce přinesly. A také jsem se naučil vypínat svého vnitřního dramaturga a dramatika. Naši blízcí si zaslouží trávit čas nejen s našimi fyzickými skořápkami, ale i s naším vědomím, aniž by nám v hlavě neustále běžely kalkulačky, psací stroje… Když člověk pracuje z domova, je mnohem těžší tu dělicí čáru mezi člověkem a strojem najít a respektovat ji.
Divadlo je plus minus rok zavřené, co se v něm nyní děje?
Divadlo je zavřené pro veřejnost, ale jeho činnost se nezastavila. Některé profese naopak měly více práce než obvykle. Divadlo po celou tu dobu totiž ve svém provozu pokračuje po dvou kolejích. Na té jedné nadále chystá inscenace v divadle s nadějí, že se hlediště brzy opět naplní diváky, ale souběžně s tím připravuje obsah, který divadlu umožní být v kontaktu s jeho diváky alespoň on-line. Je to někdy až schizofrenní pozice. Dopoledne zkoušíte inscenaci pro živé publikum a odpoledne připravujete náhradní program pro případ, že se divadlo stále nebude moci otevřít. V současné době zkoušíme inscenaci AI: Když robot píše hru. Její premiéra proběhne 26. února on-line, ale poté se stane součástí běžného repertoáru divadla. V tomto případě se tedy obě koleje alespoň částečně sbíhají.
Otevřete možná v březnu, co si pro diváky připravujete?
Na diváky tou dobou budou čekat dvě nové inscenace ve Studiu, australská satirická komedie Zabíjejte popírače klimatických změn a futuristický Malý princ z pera umělé inteligence AI: Když robot píše hru. V březnu by také ve velkém sále měla mít premiéru severská černá komedie Adamova jablka. A já věřím, že si všechny tito tituly zaslouží diváckou pozornost.
Chybí vám diváci? Zkoušky? Herci?
Diváci mi chybí ze všeho nejvíce. Jak jsem zmiňoval – zatím voláme do hlasové schránky. Zkoušet jsme ale nikdy zcela nepřestali. S herci se vídáme na zkouškách a při přípravě virálních videí, prostřednictvím kterých komunikujeme s našimi diváky alespoň zpoza webové roušky.
Rok 2021 právě začal, co přejete čtenářům a co divadlu?
Oběma přeji to samé! Aby se ze čtenářů co nejdříve stali diváci.
