Dokud sir William Flinders Petrie nezačal koncem 19. století provádět archeologické vykopávky v Achetatonu, nynější Amarně, Achnaton představoval pro archeology i historiky zejména zdroj spekulací. Většinu jeho života zahalují nejasnosti. Je až zarážející, jak málo toho o něm víme. Důvodem je rovněž i skutečnost, že se jeho nástupci usilovně snažili o to, aby vzpomínka na Achnatona byla zcela vymazána.
Faraon Achnaton je považován za zakladatele monoteismu, tj. náboženství, v němž je uctíván pouze jeden jediný bůh. Otázkou je, zda tím Achnaton naplňoval svoje skutečné touhy po náboženské změně, nebo jestli se jednalo o pouhý politický nástroj, sloužící jeho vlastním cílům?
Nejrůznějšími badateli bylo nakonec dokázáno, že cílem všech jeho reforem bylo navrátit králi jeho původní postavení, jak tomu v Egyptě bývalo v dřívějších dobách. Je velice pravděpodobné, že Achnaton považoval významné faraony z minulosti za svůj vzor. Líbivé jistě bylo I původní postavení faraona jakožto přímého účastníka dialogu se soudobými egyptskými božstvy.
Nejúplnější vysvětlení teologie Achnatonova nového náboženství pochází
z „Chvalozpěvu na Atona“, který byl vytesán na stěnách několika hrobek
v Achetatonu. Autorem tohoto oslavného hymnu na jediného, slunečního boha
Atona není nikdo jiný než právě samotný Achnaton.
Celá egyptská kultura má však v podstatě náboženské kořeny. Egyptské umění mělo sloužit spíše kultovním a magickým účelům než estetickým potřebám, jak je patrné v tzv. amarnském umění období vlády právě faraona Achnatona. Principem amarnského umění je to, že chápe královskou moc jako nadpřirozenou sílu, která se vymyká lidským normám a je znázorňována někdy i nepochopitelnými tvary. Mnohá umělecká díla nalezená při vykopávkách v Achnatonově veledůležitém městě Achetatonu jsou totiž výjimečným příkladem této výrazové svobody. Jsou dokladem technického umu a tvořivosti, kterých byli egyptští malíři a sochaři schopni, když byli osvobozeni od povinnosti držet se dříve předem daných očekávání.
