V dějinách Kladna se tento muž nechvalně proslavil 20. 6. 1889, když se zapletl do potlačení povstání o událostech Krvavého Božího těla v Kladně. Byl to muž podřízenými nenáviděný. Jen jeho společnost vyžadovala desetihodinovou pracovní dobu, zatímco jinde se pracovalo běžných osm hodin. Sám o sobě říkal, že nemá srdce, což se také potvrdilo.
Tato vzpoura vznikla zcela náhodně a nevinně. Na den Božího těla, který byl hojně slaven, kdosi nábožensky zanícený si chtěl ulomit snítku z břízy od božítělového oltáře před radnicí, kde již bylo po sváteční pobožnosti. Věřilo se totiž, že větévka z břízy z božítělového oltáře smotaná ve věneček a zavěšená doma nad kříž nebo na obraz chrání domov před bleskem a od nemocí.
Nešťastnou náhodou však břízka, která nebyla v dlažbě dobře ukotvena, spadla. Bohužel byl právě na dohled strážník, který do dělníka nejprve jen hrubě strčil. Ten se však začal bránit, a tak byl vtažen na radnici a tam surově zbit.
Pobouřený a rozzuřený dav lidí nejprve rozbil na radnici okna. Následně došlo ke srocení davu, který chtěl podat starostovi stížnost. Ten, když viděl zástup lidí táhnoucí se k jeho domu, utekl i s rodinou zadem přes zahradu. Rozlícení lidé tedy vnikli do jeho domu násilím a začali loupit a ničit zařízení.
Vtom se prý ozval z davu nešťastný výkřik: „Hurá na Bachera“. Rozhněvaný zástup lidí se tak vydal Huťskou ulicí k domu, který se dodnes nazývá Bachrovna. Lidé vnikli na zahradu a do vily a agresivita davu začala stoupat i proto, že lidé tohoto muže skutečně nenáviděli.
Mezitím však zadním vchodem do domu vnikli četníci a začali karabinami střílet do davu. Výstražnou střelbu četníků však odnesly tři nevinné děti, které se tehdy nacházely na nezastavěném poli, a zbloudilé střely je zranily tak vážně, že všechny tři později zemřely. Pobouřený lid tedy odtáhl na náměstí, když předtím dům zapálil.
Neštěstí však nebyl konec. Do města totiž mezitím dorazilo vojsko, a když nikdo nechtěl uposlechnout rozkazu k rozchodu, vydal důstojník rozkaz k palbě. Vojáci však odmítli splnit tento rozkaz, a tak oddíl odešel. Následně však bylo zatčeno a odsouzeno i mnoho nevinných lidí.
Při nezúčastněném pohledu na vývoj situace nesli vinu za někdejší události všechny strany. Tehdejší zřízení, nemilosrdný ředitel i zaslepenost davu, do kterého se zamíchalo mnoho nekalých živlů. Zmařené životy nevinných dětí však již žádné pokání nemohlo vrátit.
Podle událostí Krvavého Božího těla napsala spisovatelka Marie Majerová román Siréna. Později, v roce 1946, byl podle jejího románu natočen také stejnojmenný film, oceněný tehdy Zlatým lvem. Sám Gottfried Bacher zemřel v Nouzově u Kladna 25. 6. 1897.
