Mapuje její soukromý život i dílo, ať již hodnotné, nebo propagandistické. Popisován je i vztah Marie Majerové k rodným Úvalům. Z prezentace knihy vyplynulo, že se nejedná ani o oslavné, ani o zatracující čtení. Podle Mandové má Majerová v literatuře své místo, a to především díky dětským a feministickým dílům. Zdůraznila také její silné sociální cítění či to, že ani v době hilsneriády (honu na Židy v důsledku falešného obvinění Leopolda Hilsnera z vraždy mladé Anežky Hrůzové na přelomu 19. a 20. století) nebyla antisemitkou. Kmotrem knihy byl psychiatr Jan Cimický, který jako školák Majerovou znal, neboť bydlel na pražské Hanspaulce kousek od ní.
Autorka v rámci prezentace uvedla, že politický vývoj této spisovatelky, novinářky, překladatelky a divadelní kritičky vtělila i do názvu. Chtěla tím poukázat na to, jak se Majerová od skvělého románu Panenství (který poprvé vyšel v roce 1907) dostala až k propagandistické agitce Divoký západ z 50. let, kterou podle slov Mandové popřela i svůj feminismus, když pohraničníka pozvedla nad matku. Autorka dodala, že do KSČ Majerová vstoupila dvakrát, prvně v roce 1921 (v roce 1929 byla v rámci bolševizace strany vyloučena), podruhé tam vstoupila po 2. světové válce.
Majerová a Úvaly
Pár stránek je věnováno i vztahu Majerové k Úvalům, kde doposud stojí její rodný domek (čp. 18) s pamětní deskou a nejistou budoucností. Odkaz Majerové z Úval postupně mizí – náměstí, u kterého je rodný domek, bylo v roce 1992 přejmenováno na Arnošta z Pardubic, z kulturního domu, který nesl její jméno, se stala „tržnice“. Mandová v knize připomíná, že Majerová na jeho přestavbu v 50. letech přispěla částkou 248 tisíc korun.
„Pokud se týká domu č.p. 18, rádi bychom na jeho místě postavili novou městskou knihovnu a současný dům strhli. Vše je však otázka času a financí. V současné domě máme pro toto místo zpracovanou studii, kterou bychom do budoucna přetavili v projektovou dokumentaci. Pokud se týká budoucího názvu knihovny, je zatím velmi předčasné uvažovat, čí jméno ponese. V úvahu připadají i jiná jména, například jméno Josefa Kožíška, případně jiné významné osobnosti českých literárních dějin,“ uvedl na dotaz Našeho REGIONu starosta Úval Petr Borecký.
„Marie Majerová objížděla v 50. letech v rámci plnění propagandistických úkolů Ústředního výboru KSČ školy, divadla, závody, vojenské útvary. V Úvalech navštěvovala v 50. a 60. letech své ochotnické přátele, psala jim. Byla přítomna na všech premiérách úvalských ochotníků. Často zavítala i na divadelní představení mimo Úvaly a v noci nechala svým autem přivézt některé úvalské herce domů,“ uvádí Mandová v knize vydané nakladatelstvím H & H za částečného finančního přispění města Úval.
