Jak život šel…
- Menachem Begin se narodil 16. srpna 1913 v Brestu Litevském, který tehdy patřil carskému Rusku. Otec byl obchodník se dřevem, matka pocházela z rabínské rodiny. Získal tradiční židovské vzdělání a ve čtrnácti letech začal studium v polském gymnáziu, kde se stal občasným terčem antisemitských útoků. V šestnácti letech vstoupil do revizionistického mládežnického hnutí „Bejtar“. V roce 1931 začal studovat práva na Varšavské univerzitě. Promoval v roce 1935, ale právnickou praxi nevykonával. Propagoval myšlenky „Bejtaru“ po celém Polsku a při té příležitosti také poznal svou budoucí manželku Alizu Arnoldovou (1920 – 1982). Vzali se roku 1939.
- V září přepadl Polsko Hitler a Begin se s manželkou dostali do Litvy, kde žili téměř rok. Pak země byla okupována Sovětským svazem a Begin byl jako sionistický vůdce zatčen, obviněn z toho, že je agent britského imperialismu a 1. 4. 1941 odsouzen k osmi letům odnětí svobody, které měl strávit v gulagu. Aliza ho mohla ještě ve vězení navštěvovat a pašovat balíčky s oblečením. Na jednom kapesníku pak našel vyšitou šifru, ze které se dozvěděl, že Aliza odjíždí do mandátní Palestiny. Begin byl poslán do gulagu „Pečora“ na severu SSSR, kde pracoval v mrazu a při nedostatečné stravě šestnáct hodin denně. Býval často nemocný. Zažil tam mučení sovětských dozorců i antisemitské útoky polských spoluvězňů.
- Po útoku Německa na Sovětský svaz došlo k dohodě mezi sovětskou a polskou exilovou vládou a polští vězni byli z gulagu propuštěni. Beginovi se podařilo najít sestru Rachel, vstoupil do polských ozbrojených sil a následně putoval přes Írán a Irák do britské mandátní Palestiny. V květnu 1942 se shledal s manželkou a dozvěděl se, že jeho rodiče a starší bratr zahynuli během holokaustu.
- V Palestině byl propuštěn z armády na vlastní žádost a roku 1943 se stal velitelem revizionistické podzemní vojenské organizace „Ingrun“, která 1. 2. 1944 vylepila po celé mandátní Palestině plakáty s názvem „Prohlášení povstání“. Klade v něm za vinu britskému režimu, že pokračuje ve své hanebné zradě židovského národa a sděluje, že neexistuje žádný morální důvod další přítomnosti Britů v zemi izraelské. V březnu 1943 se Beginovi narodil syn Binjamin Ze’ev, později měli s manželkou ještě dcery Chasju (* 1946) a Leu (* 1948).
- Následovaly britské represálie vůči Židům a proti nim jako odveta společné akce podzemních vojenských organizací proti Britům – v červnu 1946 byly vyhozeny do povětří mosty spojující Palestinu s okolními státy, v červenci bombový útok na hotel Krále Davida (sídlo britské mandátní správy a vojenského velitelství). Britové byli před útokem telefonicky varováni, ti to však popřeli. Dále to byl v říjnu útok na britské velvyslanectví v Římě a následující rok osvobození židovských vězňů z věznice ve městě Akko. Begin v té době žil v ilegalitě a chodil v přestrojení a Britové na jeho dopadení (živého či mrtvého) vypsali odměnu 8 000 amerických dolarů, která se postupně vyšplhala až na 50 000 dolarů.
- Vzhledem ke končícímu britskému mandátu v Palestině narůstalo napětí mezi Židy a Araby. Arabové ostatně vždycky prohlašovali, že jakmile Britové odejdou, naženou Židy do moře. Nevraživost pak přešla v občanskou válku a došlo k obléhání Jeruzaléma, kdy bylo obyvatelstvo odříznuto od zásobování. V dubnu 1948 zahájila „Hagana“, podobná organizace jako „Irgun“, operaci, která měla obsazením strategických návrší a sousedních arabských vesnic zajistit vytvoření dopravního koridoru do de facto obleženého Jeruzaléma. Jednou z těchto obsazených vesnic měla být i arabská „Dejr Jásin“ ležící západně od Jeruzaléma. 9. dubna na ni zaútočily oddíly dvou organizací v síle 110 až 120 mužů. Setkaly se s tvrdým odporem a dostaly se pod palbu odstřelovačů a místních obyvatel. Třetina mužů padla nebo byla zraněna. Zbývající muži se rozhodli vyčistit prostor pomocí ručních granátů a výbušnin. Dohromady během bitvy, která trvala 8 hodin, zemřelo 110 až 250 Arabů, mezi nimi muži, ženy i děti. Tato událost vyvolala masový útěk Arabů z Palestiny. Proud uprchlíků zesílil, když se z rozhlasu od svých vůdců Arabové dozvěděli účelovou a lživou zprávu, že došlo ke znásilňování arabských žen. Velmi málo se však uvádí to, že někteří arabští předáci vybízeli své spoluobčany k odchodu proto, že chtěli mít oblast budoucích bojů volnou, bez arabského civilního obyvatelstva, aby nedošlo k zbytečným ztrátám na životech.
- 14. května 1948, den před ukončením trvání Britského mandátu, byla vyhlášena nezávislost státu Izrael a vypukla 1. arabsko-izraelská válka, kterou zahájili Arabové v Palestině za podpory dalších arabských států. V Beginově úloze v nově vzniklém státě je nejpodstatnější to, že když se vletech 1977 až 1983 stal vůbec prvním izraelským premiérem z řad pravice, ukončil tak téměř třicetiletou hegemonii levicových stran.
- Když 2. listopadu 1982 zemřela Beginova manželka Aliza, a to byl zásadní přelom v jeho životě. Stal se apatickým a téměř netečným k okolnímu světu. 28. srpna 1983 oznámil svoji rezignaci a odešel do ústraní. Striktně odmítal poskytovat rozhovory novinářům, ignoroval výzvy, aby se opět vrátil do politického života a v tomto svém postoji vytrval až do své smrti 9. března 1992.
