Z jakých kořenů tedy vyrostl nejslavnější špion všech dob?
- Ian Fleming se narodil do bohaté rodiny. Jeho dědeček Robert na spolupráci se zahraničními investičními společnostmi vydělal miliony liber a otec byl příslušníkem venkovské statkářské šlechty. Bohužel padl v první světové válce v květnu 1917, svým dětem však aspoň zanechal skromný svěřenecký fond, s jehož prostředky by mohli nakládat v případě úmrtí jejich matky Evy, nebo kdyby se znovu provdala.
- Vzdělání se Ianovi dostalo na úrovni jeho společenské třídy v Etonu a krátce i na univerzitách v Mnichově a Ženevě. Královskou vojenskou školu v Sandhurstu musel po necelém roce opustit kvůli skandálu s revuální tanečnicí a nakažení kapavkou. Perfektně zvládl francouzštinu, němčinu a ruštinu.
- Pak začal psát do novin a s matčinou přímluvou začal působit v agentuře „Reuter“. V roce 1933 sledoval v Moskvě monstrproces se šesti anglickými inženýry, „zahraničními špiony“. „Scénáře“ na soudní představení se „záškodníky“ psal sám Stalin a sděloval GPU, jaký druh přiznání chce od kterého obžalované slyšet. Cílem všech těch procesů bylo vytvořit obraz nepřítele podle návodu: Daří se nám špatně, protože všechno kazí záškodníci. Napřed to byli sovětští občané a po nich se Stalin zaměřil na vnější nepřátele – špiony, diverzanty a agenty zahraničních zpravodajských služeb. I když se něco nedařilo kvůli diletantskému řízení vedoucích komunistických představitelů, i potom za to mohli „záškodníci“.
- Fleming požádal o rozhovor se Stalinem a byl ohromen, když obdržel zdvořilou odpověď, sice odmítavou, ale osobně Stalinem podepsanou. Své postřehy ze SSSR potom předal britskému ministerstvu zahraničních věcí a brzy se stal pobočníkem kontraadmirála Johna Godfreyeho, ředitele námořní rozvědky.
- Během práce pro britskou námořní zpravodajskou divizi za druhé světové války se Fleming podílel na plánování operace „Goldeneye“ připravovanou pro případ, že by Hitler obsadil Španělsko a tím i následně Gibraltar, a spolupracoval na plánování a dohledu nad dvěma zpravodajskými jednotkami, 30 útočnými jednotkami a společnými britsko-americkými oddíly T-Force zaměřenými na „vytěžení“ vědeckých informací v Německu.
- Flemingova válečná služba a novinářská kariéra mu jako autorovi poskytly množství inspirace pro pozadí, detaily i hloubku románů o James Bondovi. Doslova mu pak „otevřel oči“ pobyt v Moskvě, kde se nenechal obalamutit „divadelním“ provedením procesů tak, jako spousta západních levicových intelektuálů („užitečných idiotů“, jak říkal Lenin) a prohlédl intriky GPU.
- Svůj první román „Casino Royale“ napsal Fleming v roce 1952. Měl takový úspěch, že musely být objednány tři dotisky, aby mohla být uspokojena poptávka čtenářů. Mezi lety 1953 a 1966 následovalo jedenáct románů s Bondem a dvě sbírky povídek. V románech je hlavní osobou James Bond, důstojník tajné zpravodajské služby, běžně známé jako MI6. Bond je také znám pod svým číselným kódem – 007 a pokud jde o jeho vojenskou kariéru, byl velitelem v Royal Naval Reserve.
- Filmové zpracování Bondových příběhů na sebe nenechalo logicky dlouho čekat. V hlasování o nejlepšího představitele Jamese Bonda zaslouženě zvítězil Sean Connery. Byl první a nezapomenutelný.
- James jako postava se stal inspirací pro nestárnoucí parodii na špionské téma Muž z Acapulca (1973), kde hlavní roli neohroženého Boba Saintclaira „prchajícího plavným skokem šelmy“ ztvárnil Jean-Paul Belmondo. V původní verzi ovšem byla krásná Ariana ruskou špionkou.
- Příběhy o Bondovi patří mezi nejprodávanější dobrodružné knihy všech dob a prodalo se jich přes 100 milionů výtisků po celém světě. Poněkud nestandardní měl Ian Fleming i svůj osobní život. Udržoval dlouhodobý poměr s Ann Charterisovou (1913 – 1981), kterou poznal ještě jako svobodnou. Stýkal se s ní i jako s manželkou lorda O´Neilla, i poté, co její manžel padl ve válce. Ann se potom podruhé provdala za tiskového magnáta, lorda Rothermerea, ale její poměr s Flemingem pokračoval dál.
Dokonce s ním i otěhotněla, ale dítě zemřelo záhy po narození. Druhé těhotenství bylo šťastnější, narodil se z něj jediný Flemingův syn Casper. Vyrůstal v úplné rodině, protože poté, co se s Ann její manžel rozvedl, uzavřeli Ian a Ann manželství.
- Casper inspiroval Fleminga k napsání příběhu pro děti „Chitty-Chitty-Bang-Bang“ o létajícím autě, rovněž později zfilmovaný, podle toho, jak ho po chlapci vyprávěl.
Casper však neměl šťastný osud, zemřel v roce 1975 ve svých 23 letech na předávkování drogami. Sklony k nadužívání návykových látek možná zdědil po svém otci. Ian Fleming byl po většinu svého života těžkým kuřákem, který kouřil 70 cigaret denně, a milovníkem tvrdého alkoholu, kterého každý večer zkonzumoval půl láhve.
- To se zřejmě podepsalo i na jeho zdravotním stavu. V roce 1964 podlehl ve věku 56 let po dvou infarktech, srdeční chorobě. Po jeho smrti vyšly ještě dvě knihy s Jamesem Bondem. Ten už na rozdíl od svého autora zůstane nesmrtelný navždy.
