Jitko, jak došlo k tomu, že jste se stala herečkou? Bylo to vaše vysněné povolání už od dětství?
Vytoužené? Nevím, jak přesně odpovědět, ale svým způsobem ano, táhlo mě to k divadlu. Podvědomě jsem toužila být na prknech, která znamenají svět. Milovala jsem české herce a miluji je i dnes. Začala jsem v Říši loutek v patnácti letech, pak jsem se odhodlala jít na DAMU a vzali mě….
Žádní herečtí předkové tedy do vašeho rozhodování nezasahovali?
No, dědeček jezdil pro Barrandov studio jako dvorní taxikář. Vozil Adinu Mandlovou, Martina Friče… A můj strejda, jeho syn, byl bavič první třídy, šoumen.
Co vás na herectví lákalo?
Ráda jsem středem pozornosti, ráda se vyjadřuji slovy. Cítím v sobě schopnost vžít se do postavy, do role…. Miluji svět kolem divadla.
Takže jste se rozhodla pro gymnázium a poté pro DAMU. Jak na DAMU dnes vzpomínáte?
Na DAMU vzpomínám ráda i nerada….Svět kolem DAMU byl zábavný, plno úžasných lidí a naděje, že budu herečkou. Ale realita hereckého života je úplně jiná. Neměli jsme, jako ročník štěstí: na inscenace v Disku, na šance po škole. Já šla do Činoheráku do Ústí, dostala jsem stipendium – tenkrát taková možnost byla – ale šťastná jsem byla až v Národním divadle v Brně. Tenkrát měli v umístění větší šanci kandidáti KSČ. A to já nebyla a jsem za to ráda. Mám úplně čistý štít.
Vašimi ročníkovými učiteli byli Jana Hlaváčová a František Laurin. Zahrála jste si někdy s nimi?
Ne, nespolupracovala jsem s nimi. S Janou jsem točila, ale nic podstatného.
V poslední době jste často vidět v televizních seriálech. Vytváříte ráda seriálové role?
No jejda… Kdo říká, že po nich netouží, kecá. Mám moc ráda roli Vandy v Poldovi.
Poté, kdy jste byla odejita z Divadla pod Palmovkou, jste přijala nabídku principála Jana Hrušínského a zakotvila v Divadle Na Jezerce. Která tady byla vaše první role?
Legrační kuchařka paní Tichá v Aristokratce, ta role mi přirostla k srdci. Lidé na Aristokratku chodí a smějí se a to je pak ta pravá odměna. Já miluju divácký smích.
Nyní tu zkoušíte hlavní roli „božské“ zpěvačky Florence v hudební komedii Petera Quiltera ‚Je úchvatná‘. Mohla byste nám ji trochu přiblížit?
Je to sebestředná, trochu extravagantní dáma, která neslyší svůj zcela falešný zpěv… Nepochopitelné, ale je to tak. Touží zpívat, veřejně vystupovat, nahrávat desky a to se jí všechno daří. Talent, netalent, má podložený balíkem peněz a kolem sebe „své“ lidi.
Ve filmovém zpracování si roli Florence zahrála Meryl Streepová. Inspirovala jste se v něčem od ní?
A jaj, tak to ne. Za prvé film je jiná disciplína, za druhé, já nejsem Meryl a za třetí náš výklad je kapku jiný. Jsme to my teď a tady – originál vedle originálu. Uděláme vše pro skvělé představení, v tom je naše inspirace. Film Božská Florence je božský….
Ztělesňujete roli špatné zpěvačky, musíte tedy i s chybami zpívat, dokonce ve čtyřech jazycích. Je to pro vás hodně náročné?
Ne, je to dar. Já nemám strach z ničeho, já se těším z obtížných úkolů, makám a doufám, že to bude vidět. A navíc jsou to opravdu jen fragmenty – myslím pěvecké. Žádné dlouhé árie upravené pro mé hlasové možnosti.
Ale vy jinak zpíváte ráda a dobře, nemýlím se?
Zpívám ráda, ale raději se vyjadřuji slovy než zpěvem, vše je řemeslo. Ale ano, zpívám slušně.
Komedie Je úchvatná bude mít premiéru v dubnu, ale už o měsíc později bude Na Jezerce premiéra Saturnina podle knihy Zdeňka Jirotky. A tam vy také hrajete.
Ano, tetu Kateřinu alternuji s famózní Jaroslavou Krečmerovou. Saturnina miluji od mládí, smála jsem se u něj vždycky nahlas. Už jsem jednou Kateřinu hrát měla, tenkrát to neklaplo časově, tak snad teď, těším se moc.
Působíte jako optimistka plná temperamentu… Rozhodujete se víc srdcem nebo rozumem?
Srdce, srdce, srdce…a pak ty držkopády….. Ale taková jsem, je to dané mou povahou.
Svoje jméno jste spojila s nadací Dlouhá cesta, která pomáhá lidem, kteří přežili svoje děti.
Ano, ale už je to dávno… To jsou lidé, kteří vás naučí takové pokoře, že jen lapáte po dechu, už s nimi nepracuji, ale byl to krásný čas.
Jako každá žena se určitě staráte o svou krásu. Jak?
Běhám, hlavně v lese, směju se, spím, jím zdravé jídlo, nekouřím, barvím si vlasy, udržuji pěkné ruce a bílé zuby. A miluji život a muže.
Co vy a móda? Co nejraději nosíte, ctíte módní trendy?
Jeansy a triko a kecky. Na to sako a semišovou tašku. Toť můj styl. Barva šmolkově modrá, retro brýle…
Slyšel jsem, že ráda jíte. Co máte ze všeho nejraději?
Ovoce, zeleninu, sýry, řecký jogurt, bílé maso, zmrzlinu, čokoládu. A nejím vůbec uzeniny. Syn chce vždycky řízek. Kuřecí a prsní. On umí vařit, takže mě v tomto ohledu nijak nepotřebuje.
Jak vypadá váš všední den, když nic nemusíte?
Tak nedělám nic, povaluji se a jen tak si bloumám, dám si do pořádku osobní věci, vyběhnu ven kolem rybníka a udělám okruh, dám si někde dobrou kávu, mrknu na internet a facebook, pokecám s kámoškou a obarvím si obočí.
Litujete něčeho? Je něco, co vás na sobě štve?
Tak na to by nestačil papír, to nechme raději plavat, lituji mnoha věcí a situací.
Co vám spolehlivě zvedne náladu, když se cítíte?
Kšeft: práce, nová nabídka…
Dosáhla jste všeho, čeho jste chtěla dosáhnout? Zůstal vám z dětství ještě nějaký sen, který toužíte naplnit?
Sen je být nesmrtelný. To asi nepůjde, co?
Věříte znamením zvěrokruhu?
Jsem ryba a profi horoskopu věřím, mám dvorního astrologa. Jen tomu úplně nepropadnout, mít odstup. Žádné Jáchyme, hoď to do stroje.
Dá se tedy o vás říci, že jste prototypem svého znamení?
Já nejsem ryba, já jsem velryba.
