Krokodýlové, predátoři žijící v tropických oblastech Afriky, Asie, Austrálie i Ameriky, tráví většinu svého času vyhříváním na slunci, a to za účelem udržení tělesné teploty. Slunící se krokodýl skutečně jaksi „relaxuje“, neboť v těchto chvílích bývá dokonce i bez zájmu o případnou potravu.
Hrozivé zvířecí čelisti. Kdo má v říši zvířat nejsilnější skus a kdo svou zubatostí spíše jen straší
Velcí jedinci polykají kameny, které jsou pak v jejich žaludku stále a pomáhají jim zůstávat pod vodní hladinou. Bez těchto kamenů by se krokodýlům poměrně špatně potápělo. Samice krokodýlů kladou vejce do děr v zemi nebo do hromad tlejícího listí. Když se mláďata mají vylíhnout, začnou ve vejcích vydávat krákavé nebo dokonce i chrochtavé zvuky, což je pro jejich matku signálem, že má vejce odkrýt.
Krokodýli jsou kanibalové, požírají se navzájem. Z tohoto důvodu tvoří skupiny, ve kterých se vždy sdružují zvířata přibližně stejných velikostí, přičemž skupiny menších jedinců si musejí dávat pozor, aby nebyly sežrány těmi většími.
Krokodýli loví tím způsobem, že se buď ke své kořisti nepozorovaně připlíží – nebo na ni číhají v záloze. Pak svoji oběť sevřou čelistmi nebo ji srazí úderem hlavy, stáhnou pod vodu a utopí.
Zejména co se zubatosti a silného zákusu týče, krokodýli jsou v této souvislosti přímo pověstní. A nutno dodat, že plným právem. V současné době nemají v říši zvířat na souši žádného konkurenta. Například krokodýl mořský (Crocodilus porosus), který dosahuje délky i více než sedm metrů a hmotnosti kolem jedné tuny a je tak největším žijícím plazem na světě, je zároveň v tomto oboru i rekordmanem. Největší známí krokodýli v období pravěku však prý údajně dosahovali ještě podstatně větších rozměrů, a to délky okolo dvanácti metrů a hmotnosti i více než pět tun.
Zdroj: Wikipedia
