Už více než patnáct let chodí Pražané po provizorní dřevěné lávce, která již dávno svoji kapacitou nestačí. Přeprava zboží je pomalá, vázne, jezdit oklikami a využívat říční brody, je časově velmi náročné a obtěžuje. Ještě mají v živé paměti povodeň z počátku února 1342, která smetla most Juditin. Jeden z nejstarších mostů středověké Evropy se dožil 170 let, což není nic moc. Za tu dobu se Praha přeci jenom kapánek rozrostla a počet obyvatel rovněž. Bude to chtít něco onačejšího, opravdu kvalitního, co odolá i Vltavě, pokud se právě neusmívá.
To bylo úmyslem i císaře Karla IV. Světský pán veškerého křesťanstva myslel přeci jenom trochu dále, než k horizontu délky vlastního života. Novodobí škarohlídi mohou říci, že si vědomě pěstoval kult vlastní osobnosti a jistě by měli pravdu. Myslel na sebe a rod Lucemburků. Zároveň však věděl, že po mamince, kterou mu vzali v jeho batolecím věku, je Čech, a snahu, pozvednout zemi a město, které si vybral za císařskou metropoli, pokládal za svoje poslání. Kult osobnosti, který po sobě nezanechal miliony mrtvých, ale město i stavby, které nám závidí celý svět.
Karel IV. nebyl jen hluboce věřící katolík. Věřil v symboliku i numerologii, což církev neodsuzovala. Astrologie byla součástí tehdejšího života lidí a ani panovník jí neopovrhoval. Základní kámen byl položen na doporučení učených mužů záhy po císařské korunovaci. Nyní už měl nejen prostředky, ale i moc takovou stavbu uskutečnit. Numerologické datum, které se už nikdy nebude opakovat, se nesmělo propásnout. Skládá se z pěti lichých čísel. Rok 1357, devátý červenec, v pět hodin třicet jedna minut. 135797531. U Karlova mostu zasáhla astronomie, však také kdo jiný by dokázal počítat s tak kratičkými časovými úseky, jakým tehdy byly minuty.
Karel IV. stavbu svěřil muži, kterému tehdy bylo 25 let. Jistě, byl středověk a lidský život neoplýval dlouhověkostí. Ovšem panovník si vybral stavitele, které dobře znal. Parléřova huť pracovala na mnoha místech v Říši, například v Norimberku. Panovník se s Parléřem a jeho uměním setkal v Gmündu. Aby nedošlo k nedorozumění, jedná se o svobodné říšské město, ležící v dnešní spolkové zemi Bádensko – Württembersko. Nabídl mu práci, která se neodmítá a mladý stavitel za sebou zanechal dílo, které přetrvalo věky. Most byl vyprojektován asi dvacet metrů proti proudu Vltavy, od tehdejšího mostu Juditina. Šestnáct oblouků mělo snížit nápor vody na most, který dvacet dva oblouků původního mostu neudrželo. Pokud se rozhlédnete ze Staroměstské mostecké věže, zjistíte, že most není rovný, určitá jeho část je zalomená a nekončí přesně naproti výchozího bodu. To není tím, že by tehdejší inženýři neuměli měřit, právě naopak. Zkoumali proud řeky, a profil mostu zvolili tak, aby nápor vody na pilíře byl co nejmenší. Bylo to profesionálové a stavěli pro věčnost.
Zdroj: Vlastní zdroj, Wikipedie
