Narodil se 15. 5. 1773, v Koblenzi. Prastaré město, na soutoku Mosely a Rýna, které hostilo ve svých hradbách již římské legie. Otec hrabě, v diplomatických službách trevírského dvora, a maminka rovněž s předponou von, před svým jménem. Bylo tedy jasné, že syn půjde ve šlépějích otce. Univerzita ve Štrasburku a poslední dva roky studia. Zřejmě se zde i potkal s mladým, francouzským podporučíkem dělostřelectva. Ještě netuší, že s tímto mužem bude mít mnoho let co dělat. V roce 1794, po obsazení Porýní francouzskou, republikánskou armádou odchází jejich rodina do západočeského Kynžvartu. Nemuseli kupovat nic, toto panství získali jejich předkové jako konfiskát v neblahých časech pobělohorských.
Rodina to neměla zpočátku lehké, ale mladý Klemens si věděl rady vždy. Bohatě se oženil s moravskou šlechtičnou Eleonorou Kounicovou, a tím si otevřel dveře ke dvoru ve Vídni. Svatba se konala roku 1795 na zámku ve Slavkově. Uplyne deset let a z jeho oken se bude spokojeně dívat ten malý podporučík, kterého potkal ve Štrasburku. Bude mít důvod k úsměvu. I diplomat Metternich se usmívá. Stává se vyslancem v Paříži. Necelý rok po výprasku u Slavkova. Má rozum a ví, že Francie je trumfové eso té doby. Tiskne si pravice všude a s každým, kdo má nějaký vliv a význam. V roce 1809, se mu jako správnému dohazovači podaří zprostředkovat sňatek rakouské arcivévodkyně Marie Louisy, s císařem Napoleonem. Nedělá to pro sebe, myslí na monarchii. Císař jistě nebude útočit na zemi, odkud je jeho žena. Stává se ministrem zahraničí a v této funkci vydrží neuvěřitelných čtyřicet let.
Symbol zpátečnictví, jak nám jej prezentují učebnice dějepisu, byl ve svém živlu. Politika byla jeho neoddělitelnou součástí. Bytostně nesnášel liberalismus a nacionální hnutí. Revoluce byly jeho noční můrou, však také ta francouzská je připravila o rodný dům. Dohodí císaři rakouskou manželku a o čtyři roky později přispěje k porážce Napoleona v bitvě národů u Lipska. Je dokonalým intrikánem, stejně jako ta nula Fouché, v Bonapartových službách. Však také jeho informace byly velmi cenné. Napoleon mizí ze scény a Metternich užívá života. Věnuje přízeň mnoha ženám, i známé paní kněžně v Ratibořicích, se kterou udržuje dlouholetý poměr. V roce 1826 kupuje klášter v Plasích u Plzně, který nechá nákladně upravit. Jeho politický konec přijde v roce 1848. Zemře jako symbol stability a nehybnosti, 11. 6. 1853 a je pohřben v hrobce, kterou si nechal v Plasích vybudovat.
