Dříve než se kočka stala miláčkem internetu, zrodil se kolem její existence proslulý kult. Podle studií DNA domácí kočky pocházejí ze severní Afriky. K domestikaci kočky (plavé a bažinné) zřejmě došlo na území tzv. úrodného půlměsíce v době neolitu před 11 tisíci lety. Tehdy se začaly pěstovat kulturní plodiny a s nimi narostlo množství malých hlodavců v blízkosti lidských sídel. Kočky uvítaly snazší dostupnost potravy, lidé záchranu úrody. Kočka se vlastně ochočila sama se stejnou samozřejmostí, s níž je schopna i dnes ze stavu bezdomovectví nakráčet na dvorek nebo přímo doprostřed člověčího obydlí – a zůstat.
Nejspíše to zavinila prastará bohyně Madfet v gepardí kůži, ochránkyně před kousnutím hadů a štírů, uctívaná během I. egyptské dynastie před cca 6 tis. let. Mafdet byla zbožštěním spravedlnosti, práva i trestu. Přijala podobu kočky nebo mangusty, případně střídala ženskou hlavu / tělo s tělem / hlavou těchto zvířat. Posléze splynula s divokým a smyslným kočičím božstvem Bastet, jehož jméno znamená „ta z nádoby s vonnými mastmi“.
Kočičí bohyně byla milována po většinu dlouhé egyptské historie. Její kult se v průběhu dějin neustále rozrůstal, Bastet vstoupila do užšího panteonu egyptského náboženství. Měla své centrum uctívání v Bubastis („sídlo Bastet“), jednom z nejvýznamnějších měst v úrodné nilské deltě. Bastet působila ve funkci bohyně lásky a vášně, radosti, rozkoše i krásy – není divu, jestliže zohledníme náruživou kočičí sexualitu a plodnost. Chránila před uštknutím, vždyť kočky jsou schopné si s hady poradit! Objevovala se v souvislosti s magickými prostředky v lékařství coby ochranitelka proti moru a dalším chorobám.
Bastet ztvárňovali jako štíhlou mladici s kočičí, někdy lví hlavou nebo přímo jako kočku. Ve svém mateřském aspektu bývala zobrazována s koťaty. Kočky samy byly považovány za její posly. Bohyně na sebe občas brávala podobu živé kočky, takže nikdo nesměl toto zvíře zranit nebo zabít pod hrozbou trestu smrti. Kdo by ublížil kočce, rozzlobený dav egyptských občanů by jej okamžitě zlynčoval.
Kočky jako takové byly v domácnostech užitečnými myšilovy a milými společníky, při jejichž ztrátě majitelé hluboce truchlili. Pomáhaly při lovu ptáků a ryb. Mohly chránit lidi před démony nebo zlými mrtvými, dokonce střežily podsvětí. Na spojení koček s nadpřirozenem ostatně věříme dodnes… V Egyptě se vyráběly ochranné amulety v podobě koček, aby přinášely prosperitu a bohatství, zaháněly škodlivé vlivy a neštěstí.
Ctitelé Bastet každoročně slavili obrovský a mimořádně populární festival na její počest v chrámovém komplexu v Bubastis. Lidé, kterým zemřela kočka, mohli donést její ostatky a věnovat je bohyni. Popularita a božství kočky bylo tak rozšířené, že skutečná úcta jednoduše zmizela. Egypťané se zaměřili na božský aspekt zvířete, tj. Bastet, už ne na živého tvora. Mumifikovali velké množství koček jako prostředek k uklidnění bohyně. Mumie darovali věřící jako oběť, zajišťující splnění jejich prosby a vyjádření pokorné úcty. Vysušené kočky v úhledné ambaláži se staly dokonce vývozní komoditou, náboženským suvenýrem.
Mnoho dalších zvířat bylo uctíváno a obětováno bohům jako mumifikované oběti – paviáni, aligátoři, psi, ibisové, mangusty, býci apisové a další. Nejskromnější odhad počítá se 70 miliony tvorů, kteří byli usmrceni za účelem následné mumifikace. Největší míry obliby a tedy i nejkrutějších hekatomb dosáhly kočky: každý rok nejméně 10 000 jedinců. Počet vykopaných kočičích mumií dosahuje milionů. Tělíčka v obalech, schránách, složitých kočičích rakvích byla uškrcena nebo jim byl zlomen vaz, často se jednalo o velmi mladé jedince. Tělíčka zvířat nesou známky špatného zacházení a strádání…
Rozvinula se lukrativní egyptská kočičí ekonomika. Vyrostla obrovská obchodní síť, která zahrnovala bezohledný chov a prodej koček, prodej soch a pohřebních rakví, úředníky mumifikace, krmivo (tehdejší kočičí stravu, syrové ryby a chléb máčený v mléce chovatelé evidentně šidili), oleje a pryskyřice na balzamování, spoustu dalších souvisejících aktivit a služeb. Boom byl tak značný, že četné mumie jsou dobovými falzy, která obsahují seno, tkaninu, hlínu, kosti jiných tvorů nebo skořápky.
Bylo objeveno mnoho nekropolí věnovaných výhradně kočkám. Například v roce 1890 bylo při archeologickém výzkumu ve Speos Artemidos poblíž Beni Hasan vykopáno kočičí pohřebiště. Pro představu: v pouhém jednom z několika dalších polí bylo uloženo více než 200 000 koček. Místní obyvatelé brzy zpustošili a vyplenili provedený výkop. Vybrali ty nejlepší mumie, které prodali kolemjdoucím turistům za pár mincí. Velké zásilky kočičích pozůstatků byly dopraveny do Anglie, zejména do Liverpoolu, kde byly některé nabídnuty jako suvenýry, zatímco jiné byly rozemlety na hnojivo.
Ale kočky jsou Stvořitelem obdařeny devíti životy! Vzdor hrůzným božským obětem ovládly antické Středomoří a zahájily dobrodružnou cestu dějinami až do postmoderní éry…
