Rozhodující se v tomto procesu rekonkvisty, čili znovudobytí, Pyrenejského poloostrova, stala roku 1212 bitva na Las Navas de Tolosa. Jak se to všechno seběhlo?
- V roce 711 přistála dvanáctitisícová armáda Arabů a marockých Berberů, vedená Tárikem ibn Zijádem v místě dnešního Gibraltaru s cílem dobýt křesťanskou vizigótskou říši na Pyrenejském poloostrově. Skála u této úžiny byla potom pojmenována po dobyvateli jako Džabal at-Tárik (Tárikova hora či skála), z čehož vznikl zkomolením Gibraltar. Nejednotní Vizigóti tehdy arabské invazi brzy podlehli.
- Španělsko, jemuž jako Hispánii dlouhou dobu vládli Římané, bylo zemí daleko více uspořádanou a s více městy než Afrika té doby. Arabové Pyrenejský poloostrov obohatili poezií, uměním a architekturou, kterou převzali od národů, které ovládli, tj. Indů, Mezopotámců a Peršanů. Židé a křesťané pod arabskou nadvládou zde měli svobodu vyznání, ovšem tvrdě zaplacenou. Museli Arabům odvádět poplatek ve výši jedné poloviny svého výdělku, o čemž se však v historických pracích spíše mlčí.
- Situace na Pyrenejském poloostrově byla dlouhou dobu spíše patová. Muslimům se nikdy nepodařilo dobýt celý poloostrov a křesťané se nedokázali semknout k organizovanému odporu. Křesťanští rytíři, knížata a králové drobili jim náležející území mezi své syny na stále menší a nejednotnější díly. Mezi sebou rozhádaní však byli i muslimové. Napadnout největší španělský křesťanský stát, Kastilii, se až koncem 11. století odhodlali Almohadové, dynastie, která stála v čele v marockém kalifátu.
- V Kastilii tehdy vládl král Alfons VIII. Proti Maurům se spojil s Aragonií a Navarrou, přesto však v bitvě u Alarcosu roku 1195 prohrál. Ani potom ale Maurové nedokázali obsadit celou Kastilii.
- Roku 1211 marocký kalífa Muhammad al-Nazir překonal Gibraltar a s velikou armádou složenou z vojáků celého tehdejšího muslimského světa vpadl do Španělska. Vsadil na to, že jeho bojovníci na rychlých koních útočili na nepřítele z bezpečné vzdálenosti oštěpy a šípy. Křesťané na svou obranu začali verbovat vojsko a papež Inocenc III. vyhlásil proti španělským muslimům křížovou výpravu s příslibem odpuštění všech dosavadních hříchů těm, kteří se jí zúčastní. To bylo velmi silnou motivací a proti Maurům mohlo brzy vyrazit dostatečně silné křesťanské vojsko, jehož jádrem byly sevřené formace těžké jízdy oděné do těžkého brnění a ozbrojené štíty, kopími a meči. Muslimové přesto pevně věřili ve své vítězství, nejen proto, že měli armádu pořád ještě početnější, ale i proto, že tuto válku vedli ve jménu Alláha, podle nich jediného pravého boha.
- K rozhodující bitvě, později známé jako bitva na Las Navas de Tolosa, došlo v pondělí 16. července 1212. Střetla se v ní armáda kastilského krále Alfonse VIII. spolu se svými křesťanskými spojenci včetně templářů, johanitů a rytířů sv. Jakuba, a vojsko marockého kalify Muhammada al-Nazira, v té době vládce velké části Afriky a zhruba poloviny Pyrenejského poloostrova.
- Al-Nazir usoudil, že nejlepší bude, když se opevní v horských průsmycích a počítal s tím, že křesťané jeho opevnění, které tvořily i palisády zpevněné řetězy, nemají šanci prolomit.
- Což by se také stalo, kdyby křesťanskému vojsku nepomohl místní ovčák. Znal dobře tamní kraj a ukázal vojákům, kudy lze muslimské postavení obejít. Když křesťanští rytíři potom vpadli muslimům do zad, došlo k nekompromisnímu boji muže proti muži. Terén přitom zcela vyhovoval křesťanské těžké jízdě, vlastně „tankům“ té doby, zatímco muslimští jezdci spoléhající na rychlé přesuny měli málo prostoru k manévrování. Muhammad al-Nazir se za této situace „schovával“ za palisádou obklopen svou tělesnou stráží, což bojového ducha jeho mužů zrovna nepodněcovalo.
- Křesťané povzbuzení šťastným, začátkem bitvy nastoupili do mohutného útoku, překonali palisády, pobili osobní stráž muslimského vládce a „hrdinný“ Muhammad al-Nazir uprchl z bojiště. Když to zpozorovali jeho vojáci, pokusili se o totéž. Daleko se však nedostali a nastalo hrůzné krveprolití. Křesťané potom za touto bojovou linií obsadili několik hradů a měst v arabském držení. I když tehdy už dál v územním postupu nepokračovali, almohádský kalifát jak ve Španělsku, tak v severní Africe během následujících padesáti let po této bitvě zanikl. Vítězství křesťanů v bitvě na Las Navas de Tolosa se tak stalo zlomovým okamžikem středověkých dějin Španělska. I proto, že sice není přesně znám počet padlých na muslimské straně, její ztráty jsou ale hodnoceny jako „vysoké“.
- Dobývání Pyrenejského poloostrova křesťany, tzv. rekonkvista, dále pokračovalo, až jako poslední zůstala na řadě maurská pevnost Granada. Tu nakonec dobyla jejich katolická veličenstva, manželé Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský roku 1492, čímž byli muslimové z Pyrenejského poloostrova po téměř 800 letech více či méně intenzivnějších bojů definitivně vytlačeni.
- Téhož roku se také vypravil na cestu Kryštof Kolumbus a objevil nový světadíl – Ameriku. Tato událost se obvykle považuje za předěl mezi středověkem a novověkem, do něhož Pyrenejský poloostrov vstoupil už jako čistě křesťanský.
