Alfons pocházel ze dvou královských rodů. Jeho otec Ferdinand III. Svatý spojil dvě království, kastilské a leónské, a zahájil tzv. rekonkvistu, čili znovudobytí Pyrenejského poloostrova a vyhnání muslimů z Evropy. Ke Kastilii připojil mj. Jaén, Cordobu a Sevillu. Alfonsova matka Alžběta Štaufská byla dcerou německého krále Filipa.
Když Alfons dosáhl věku 19 let, začal se formálně titulovat jako následník trůnu a ujal se státnických funkcí v leónském království. Nedlouho poté se začal zapojovat také do vojenských operací. Pokračoval v úsilí svého otce a dobyl města Jerez, Medina Sidonia, Nieble a Cádiz, Cartagena a Alicante. Potlačil také vzpouru muslimů v údolí řeky Guadalquivir.
Když 30. května 1552 zemřel Ferdinand III., následujícího dne se infant Alfons stal Alfonsem X., králem Kastilie a Leónu. Na počátku své vlády Alfons X. uvažoval o velké invazi do severní Afriky, čímž by zamezil další migraci muslimů na Pyrenejský poloostrov. Muslimové by přišli jak o lidskou, tak i materiální podporu z Afriky a mohlo by dojít k úplnému obsazení Pyrenejského poloostrova křesťany. Z těchto plánů však sešlo.
Největší Alfonsovou touhou však bylo získat pro sebe trůn Svaté říše římské, o což usiloval přes polovinu své vlády. V roce 1257 získal Alfons hlasy čtyř kurfiřtů (vč. hlasu českého krále), jeho protikandidát, Richard Cornwalský, získal tři. Ten se však drze vypravil do Cách a dal se (zřejmě s tichou podporou papeže Alexandra IV.) protiprávně korunovat římským králem, zatímco Alfons zůstal doma. Následná snaha získat císařskou korunu ho stála mnoho úsilí, ale hlavně i peněz kvůli pletichářské politice dalších papežů. V roce 1275 se Alfons svých dalších nároků na německý císařský trůn vzdal.
Alfonsův obrovský přínos pro světovou kulturu pramenil z nutnosti vládnout křesťanům v zemích s významnými muslimskými a židovskými menšinami. Na svém dvoře shromáždil nejlepší právníky, básníky, vědce a překladatele a sám se podílel na mnoha významných dílech z různých oborů. Alfons X. je také považovaný za autora části sbírky 420 lyrických básní „Písně na Pannu Marii“ (1270 až 1282), opatřené nádhernými ilustracemi. Námětem byla rytířská láska, náboženská oddanost, ale i politická satira a každodenní radosti i starosti.
Konec vlády Alfonse X. byl poznamenaný vzpourou šlechty, která usilovala o větší podíl na moci a tím i o větší příjmy, a nastaly i rozbroje v rodině samotné kvůli následnictví. Alfons X. Moudrý zemřel v Seville 4. dubna 1284 a jeho nástupcem se stal jeho druhorozený syn Sancho, jak si to Alfons přál.
Období Alfonsovy vlády bylo poznamenáno rekonkvistou, tj. znovudobýváním Pyrenejského poloostrova z rukou muslimů, kteří na něj pronikli v roce 711. Formálně skončila až dobytím muslimské Granady roku 1492, která rekonkvistě úspěšně vzdorovala tím, že platila Španělsku určitý poplatek, tzv. tribut. V bojích proti muslimům na Pyrenejském poloostrově se vyznamenal i španělský národní hrdina, kastilský rytíř El Cid (1040 až 1099). Na druhou stranu přítomnost Araba na Pyrenejském ostrově znamenala pro Evropu možnost kontaktu s arabskou vzdělaností, dědičkou vzdělanosti antické.
