Židé v Praze významně přispěli k místnímu kulturnímu bohatství, jmenovat lze například Staronovou synagogu ze 13. století, rozvoj kultury a vzdělanosti okolo doby rudolfinské reprezentované Pražským Maharalem (rabbi Löw) a okruh německy píšících spisovatelů počátku 20. století v čele s Franzem Kafkou.
Židovská populace v Praze zároveň patří mezi nejstarší a nejznámější ve Střední Evropě a středověké ghetto v Praze bylo střediskem židovského mysticismu.
První židé se v Praze usadili v několika tehdejších vesnicích. Jedna z židovských osad v Praze se nacházela v někdejší Podskalí pod Vyšehradem. Ta byla mezi lety 1096-98 zničena při nájezdu první křižácké výpravy.
Další sídlo pak bylo v podhradí Pražského hradu, kde existovala Nejstarší synagoga v Praze, která zanikla zřejmě roku 1142 při požáru. Další židovská osada se nacházela nedaleko dnešního Staroměstského náměstí. Poslední osada, o které existují zmínky, byla v okolí dnešního náměstí Republiky, jak ukázal archeologický průzkum v roce 2006.
Od roku 1215, kdy Čtvrtý lateránský koncil označil židy za viníky smrti Ježíše Krista, byli vykázáni do ghetta. Pražské židovské ghetto existovalo zhruba od téhož roku.
Židé se stali obětními beránky v polovině 14. století, kdy Evropu ničily epidemie plicního moru zvaného, které zahubily velké procento populace. Papež Klement VI. násilí odsoudil, ale přesto docházelo k pogromům po celé Evropě a bylo zničeno na 510 židovských komunit. Císař Karel IV. toleroval protižidovské pogromy v německých říšských městech, například roku 1349 udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a pro případný pogrom předem vyhlásil amnestii, ale v samotné Koruně české Židy z ekonomických důvodů chránil.
Největší pohromu pro židovské obyvatelstvo u nás ovšem přinesl rok 1389. Na Boží hod velikonoční 18. dubna kráčel pražskou uličkou katolický kněz, který v ruce nesl oltářní svátost. Chystal se zaopatřit umírajícího křesťana. Nedaleko šla skupinka Židů. Někdo z nich údajně vzal kámen a hodil ho po knězi. Prý ho zasáhl a také poškodil nesenou svátost. Rozhněvaný kněz hned běžel na dnešní Staroměstské náměstí a svolal souvěrce k pomstě. Několik Židů potom městští drábové zavřeli do vězení.
Nikdo se nepídil po tom, zda bylo obvinění Židů oprávněné, nebo ne. Naštvaní lidé se vrhli do ghetta, kde zapalovali domy a vraždili jejich prchající obyvatele. Zemřely asi tři tisíce lidí.
Židé neměli o Krvavých Velikonocích 1389 žádné zastání, protože král Václav IV.(1361–1419), považovaný za jejich přítele, byl v době pogromu mimo hlavní město.
Tehdy byl zavražděn i otec Avigdora Kary, jehož náhrobní kámen je nejstarším dochovaným na Starém židovském hřbitově.
Ten byl založen v roce 1439 na nevelkém pozemku mezi Pinkasovou a Klausovou synagogou. Patří k nejstarším v Evropě (nejstarší, z 11. století, se nachází v německém Wormsu).
Během více než čtyř set let zde bylo pochována asi 200 tisíc osob. Kvůli omezené kapacitě byly další hroby kladeny na sebe, a to až ve dvanácti vrstvách.
Patrně nejznámější tumba patří rabimu Löwovi, narozenému v roce 1525, jenž zemřel roku 1609, jemuž je přisuzováno stvoření Golema, umělého člověka z hlíny.
Poslední pohřeb se zde konal roku 1787.
Starý židovský hřbitov se paradoxně dochoval zřejmě díky rozhodnutí nacistů. Jiné židovské hřbitovy byly nacisty zničeny a náhrobky použity jako cvičné terče, Hitler však nařídil, aby byl pražský hřbitov zachován jako součást muzea, poté co budou všichni Židé zlikvidováni.
Zdroje: Helena Stejskalová, Epocha plus; Wikipedie
