Československý legionář je specifický fenomén. Bez tohoto velmi důležitého, přídavného jména, před sebou vidíme dobrodruha, který zmizel před světskou spravedlností do vojenské jednotky. Vidíme vojáka, kterému se lepí jazyk na patro v saharské poušti, nebo bojuje s nepřítelem a malárií kdesi v džungli Indočíny.
Československý legionář není minulost. Není to nic archaického, co je odsouzeno zmizet do zapomnění. Československý legionář je naše přítomnost a naše budoucnost. Čím? Svým přístupem ke svobodě a vlasti. Mají imunitu po předcích vůči lidem, pro které je vlastenectví směšným, nebo podezřelým pojmem, na který je potřeba si plivnout. Plivalo se na ně vždycky. Za Rakouska, za Hitlera, za komunistické totality. Začínají vadit i dnes. Začínají být nebezpeční. Pamatují si totiž minulost, kterou by i dnes mnoho lidí rádo škrtlo a vymazalo lidem z paměti.
Vznikem samostatného Československa však legionářská historie nekončí. Vrátila se o dvacet let později, kdy bylo opět nutné pozvednout zbraň. U Sokolova, stejně jako Tobruku, či ve vzduchu nad bílými útesy Doveru. Všude se nepřítel setkal s vojáky, kteří neutíkali. Obávaný protivník byl opět zde. A dnes? Potomci legionářů o sobě dávají vědět. Nečekejte žádné roztřesené starce, kteří nostalgicky vzpomínají na minulost a současný svět už příliš nevnímají.
Dvacátého šestého června se konal jubilejní, desátý ročník střelecké soutěže pořádané Jednotou ČSOL Kladno a věnované památce legendární snajperky Vandě Biněvské. Ta se jako sedmnáctiletá dívky přihlásila do československé vojenské jednotky v Buzuluku. Pocházela z české rodiny, která žila na Ukrajině, a tak ji bylo vyhověno. Prodělala i zdravotnický kurz a s 1. armádním sborem prošla celou válku, která pro ni skončila až v Praze. Na soutěži jsme se potom mohli potkat s její dcerou Natálii, vnučkou Věrou a sestrou, rovněž válečnou veteránkou Věrou Holubevou,
Střelecká soutěž na její počest byla velmi zajímavá. U mužů se jaksi předpokládá, že umí střílet, a výsledky to dokazují. Vítěz kategorie muži – členové Jednoty ČSOL Kladno Ivo Bedrna nastřílel při 10 ranách 100 bodů, maximální možný počet nikdo nepřekonal. O 2. a 3. místo bojovali Rudolf Wolf a Stanislav Čížek, kteří nastříleli shodně 98 bodů. Při rozstřelu na jednu ránu měl lepší mušku Rudolf Wolf. V kategorii muži – hosté zvítězil s 96 body Josef Hrdlička, 2. místo s 95 body patřilo Jiřímu Skálovi a na 3. místě s 94 body skončil Jakub Veselý.
O mnoho horší však nebyly ani ženy Helena Ganická v kategorii ženy – členky Jednoty ČSOL Kladno nastřílela 97 bodů, Věra Bílková 93 bodů a loňská vítězka Jitka Lenková, 89 bodů. To svědčí jen o jediném. O vysoké úrovni celé soutěže, když 89 bodů stačí jen na třetí místo. Přitom však obě ženy na dvou prvních místech držely samopal v ruce poprvé v životě. Výrazně slabší byla jen kategorie žen – hostů, kde se na 1. místě s 90 body umístila Věra Švejkina, na 2. místě s 67 body skončila Šárka Klaudová a 3. místo s 27 body si vystřílela Natália Varjanica. Všichni vítězové potom obdrželi z rukou předsedkyně jednoty Evy Armeanové nejen diplomy a drobné ceny, ale hlavně upřímné blahopřání. Předsedkyně při té příležitosti vylovila i poděkování Ministerstvu obrany, Krajskému úřadu Středočeského kraje a Československé obci legionářské za poskytnutí dotace, panu Janu Rubešovi a jeho kolegovi za odborný dohled, bez nichž všech by bylo konání soutěže nemyslitelné.
Celá tato střelecká soutěž však vypovídá ještě o něčem jiném. O tom, že hrdost na předky stále žije. Zrak je najednou ostrý, prsty se netřesou, kolena nebolí. Terč, se soustřednými kruhy má najednou úplně jiný tvar. Legionář neklopí zrak, neohýbá šíji a nepokleká. Nikdy a před ničím.
