Letadlo značky Boeing 747 jménem „Clipper Maid of the Seas“ směřovalo 21. prosince 1988 při letu Pan Am 103 (PA 103) z Frankfurtu nad Mohanem v Německu na newyorské letiště Johna F. Kennedyho s mezipřistáním na londýnském letišti Heathrow. Po tomto mezipřistání bylo naposledy spatřeno na obrazovkách radarů v 19.02 hodin a za necelou minutu poté explodovalo. V okamžiku výbuchu se nacházelo ve výšce 9 400 metrů a letělo rychlostí 580 km/h. Jeho trosky dopadly na křižovatku Sherwood Crescent v skotském městečku Lockerbie, kde zbořily několik domů a vytvořily kráter dlouhý 47 metrů o objemu 560 m³.
Geologická stanice poblíž Lockerbie při dopadu letadla dokonce zaznamenala seismické záchvěvy o hodnotě 1,6 stupně Richterovy škály. Při dopadu trosek kromě jiných zahynula ve svém domě celá čtyřčlenná rodina, jejich obydlí explodovalo a jeho hořící části dolétly až na blízkou silnici A74 (Glasgow – Carlisle), kde poškodily několik automobilů. Celkem muselo být po této nehodě zbouráno ještě 20 dalších domů. Jedinou nedotčenou stavbou zůstal místní římskokatolický kostel.
Po tak obrovském neštěstí následovalo samozřejmě pečlivé a rozsáhlé vyšetřování. Aby mohlo být vše řádně zdokumentováno, zůstala těla obětí ležet v troskách na ulicích a v okolí městečka mnoho hodin, dokonce i dní. Za použití satelitních a leteckých systémů, armády, civilních a leteckých helikoptér se podařilo seskupit více než 10 000 kusů trosek havarovaného letadla. Na základě jejich zkoumání vyšlo najevo, že k spáchání atentátu byla použita plastická trhavina Semtex československé výroby, kterou socialistické Československo, kromě mnoha jiného, dodalo lidové frontě pro osvobození Palestiny, nad skotským městečkem Lockerbie. Pouhých 340 až 450 gramů této výbušniny uložené v přední části zavazadlového prostoru stačilo k vyražení asi půlmetrového otvoru na levé straně trupu a k následné havárii letadla.
Na vyšetřování se podílela i americká FBI a získala během něj na 15 000 svědeckých výpovědí. Konečně 13. listopadu 1991 bylo vzneseno obvinění proti pachateli atentátu, Abdelu Bassetu Ali al-Megrahimu, libyjskému příslušníkovi tajných služeb a veliteli ostrahy Libyan Arab Airlines. Byl odsouzen na 27 let odnětí svobody, ale roku 2009 byl z humanitárních důvodů propuštěn, když u něj byla diagnostikována rakovina, na níž také roku 2012 zemřel.
Vyšetřovatelé ale také velmi brzy přišli na to, že Megrahi nejednal o své vlastní vůli, což pak potvrdily výslechy agentů východoněmecké Stasi, kteří si již užívali „zaslouženého“ důchodu. Buňka teroristů, kteří letadlo napadli, vyvíjela svou činnost ve Spolkové republice Německo a byla součástí Lidové fronty pro osvobození Palestiny se sídlem v Sýrii. Atentát na letadlo PanAm připravili její členové na rozkaz Muammara Kaddáfího a měla to být odveta za potopení dvou libyjských lodí americkou armádou v Siderském zálivu a za americké bombardování libyjských měst Tripolis a Benghází v dubnu 1986, při nichž zahynula také jeho adoptivní dcera Hanna Gaddafi. V roce 2003 Kaddáfí dokonce přijal odpovědnost za tento atentát a zaplatil odškodnění rodinám obětí, i když i nadále trval na tom, že přímý příkaz k útoku nikdy nevydal.
Nepřímým důsledkem této havárie byla ztráta důvěry v lety PanAm jako možného cíle dalších útoků teroristů a bankrot aerolinek.
Bylo možné této katastrofě nějak předejít? Zřejmě ano. Dne 5. prosince 1988 vydala Federální letecká správa USA bulletin s prohlášením, že neznámý muž s arabským přízvukem ohlásil na americkou ambasádu v Helsinkách telefonicky možnost výbuchu letadla společnosti Pan Am na lince z Frankfurtu do USA v následujících dvou týdnech. Další varování před atentátem bylo nalezeno den po katastrofě v jedné kanceláři na frankfurtském letišti na stole pod hromadou jiných písemností…
