Zkušenosti sbírala v Evropě
Marie Teinitzerová se narodila 3. července 1879 v Čížkově u Pelhřimova. Záhy se však rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde si její otec zřídil koloniální obchod. Již od útlého dětství projevovala Marie výtvarné nadání. Chtěla se věnovat textilu se zaměřením na bytovou kulturu.
První výtvarné vzdělání získala v Brně, poté navštěvovala malířskou školu Adolfa Böhma ve Vídni.
Od roku 1902 studovala uměleckoprůmyslovou školu v Praze, odkud přestoupila na Vyšší tkalcovskou školu v Berlíně. Znalosti prohlubovala v Dánsku, Švédsku a ve Francii.
Po návratu do Prahy v roce 1908 spoluzakládá s dalšími výtvarníky sdružení Artěl (slovo ruského původu znamená družstvo) – jednu z nejvýznamnějších institucí českého užitého umění a designu první poloviny 20. století.
Její práce byla oceněna Velkou cenou
Již za svého pobytu v cizině měla MarieTeinitzerová přání otevřít si vlastní textilní dílnu. To se jí podařilo v roce 1910 v Jindřichově Hradci. Zpočátku dílna produkovala ručně vyráběné textilie (lehké záclony, potahy, přehozy, ubrusy a závěsy, ať už tkané, vyšívané, potištěné či batikované.
V roce 1911 utkala Marie Teinitzerová svou první tapisérii Svatý Jiří bojuje s drakem podle návrhu Zdeňka Kratochvíla. Spolu s Emilií Paličkovou-Mildeovou vytvořila v letech 1922-1923 kompletní textilní vybavení pro zámek v Novém Městě nad Metují. Tam se také seznámila s předními architekty Pavlem Janákem a Dušanem Jurkovičem a zde také začala její dlouholetá spolupráce s výtvarníkem Františkem Kyselou. Podle jeho návrhů utkala v jindřichohradeckých dílnách osm gobelínů s názvem Řemesla. Rozměrné tapisérie byly oceněny Velkou cenou (Grand Prix) na Světové výstavě dekorativního umění v Paříži.
Gobelín z jindřichohradeckých dílen zdobí Karolinum
V roce 1925 se Marie Teinitzerová provdala za filozofa Vladimíra Hoppeho. Díky manželovi poznala osobně prezidenta Masaryka a ocitla se v prostředí tehdejší intelektuální elity.
Pro světovou výstavu v New Yorku v roce 1939 utkala ve svých dílnách lněnou tapiserii Československý len podle návrhu Karla Putze. Slibný vývoj dílen přerušila druhá světová válka, kdy se v dílnách tkaly opět jen látky užitkové.
Po válce usilovala Marie Hoppe Teinitzerová vytvořit centrum tapiserií v areálu zámku Červená Lhota. Projekt se jí bohužel nepodařilo uskutečnit.
K 600. výročí založení Karlovy univerzity utkala její jindřichohradecká dílna rozměrný Karolinský gobelín podle návrhu Vladimíra Sychry. Dílo dodnes zdobí aulu pražského Karolina.
Dílo zůstává dodnes nedoceněno
Prostřednictvím své neteře Olgy koupila objekt pod jindřichohradeckým zámkem u řeky Nežárky, který upravila pro potřeby dílen. Ty jí však byly po únorovém puči zkonfiskovány a přičleněny k Textilní tvorbě, později k Družstevní práci, aby je nakonec vlastnilo Ústředí uměleckých řemesel. Marie Hoppe Teintzerová sice do dílen docházela, ale její vliv na tvorbu byl omezen. V 50. letech zde bylo přesto realizováno mnoho tapiserií podle návrhů předních českých výtvarníků, např. Cyrila Boudy, Jana Baucha, Ľudovíta Fully či Karla Svolinského. Marie Hoppe Teinitzerová umírá 18. listopadu 1960.
Po roce 1989 byly textilní dílny navráceny dědičce Olze Teinitzerové, která gobelínku u Nežárky darovala v roce 2000 církvi. Nástupcem Ústředí uměleckých řemesel se staly Ateliéry tapisérií Teinitzerová, s. r. o. Dílna působí v Jindřichově Hradci dodnes. Navazuje na odkaz své zakladatelky, zabývá se tkaním monumentálních i drobných tapiserií, restaurováním tapiserií, výšivek a koberců.
Pro Marii Hoppe Teinitzerovou byla každá zakázka svébytným uměleckým dílem. K technice i k materiálu přistupovala s nezměrnou pokorou, ctila řád přírody a zákony harmonického soužití s ní.
Byla vedena ideály účelnosti a pravdivosti, chtěla povznést obecný vkus, vyrábět věci jednoduché, ale přesto půvabné a vkusné. Práce Marie Hoppe Teinitzerové není dosud ještě zcela zmapována a její význam pro české výtvarné umění plně doceněn.
