Z Hollywoodu do Francie
Celým jménem Jean Dorothy Seberg, pohledná blondýna s chlapeckým účesem a bezstarostným úsměvem se stala jedním ze symbolů šedesátých let. Spojovala v sobě celou řadu motivů – nepřitahovala pozornost jen svým půvabem a hereckým uměním, ale i svými rebelskými postoji, nezávislostí a sexuální otevřeností. Přestože její první dva filmy nijak nenadchly, dostala další šanci – nikoliv však v Hollywoodu, kde začínala, ale ve Francii. Hned od začátku měla obrovské štěstí, neboť si mohla zahrát po boku mladého Jeana-Paula Belmonda v kultovním snímku U konce s dechem, který natočil úspěšný režisér Jean-Luc Godard.
Podporovatelka práv Afroameričanů v hledáčku FBI
Najednou jí celý svět ležel u nohou. Stala se sexuálním symbolem a nabídek na další filmy přibývalo. A to jak ve Francii, tak v Americe. Vrátila se domů, natočila několik snímků, jenže postupně se nechala zatáhnout do nejrůznějších politických aktivit. Psala se šedesátá léta, probudila se občanská společnost a každý trochu slavný člověk se vyslovoval k mnoha záležitostem. Ani Jean nezůstala stranou – podporovala práva Afroameričanů a přiznala se k obdivu k revolucionáři Che Guevarovi. Pro tyto názory získala pověst politicky nespolehlivé osobnosti, na níž se musí zaměřit FBI.
Mrtvé dítě jako důkaz
Federální úřad pro vyšetřování ji začal sledovat, odposlouchávat její telefon a připravovat proti herečce kompromitující materiály. Štvavá kampaň se rozjela v okamžiku, když přišla do jiného stavu se svým manželem Romainem Garym. Noviny totiž zveřejnily zprávu, že ve skutečnosti je otcem dítěte jeden z vůdců černošské organizace Black Panther. Jean, která byla tehdy v sedmém měsíci těhotenství, se po zveřejnění pomluv zhroutila a krátce poté předčasně porodila mrtvé dítě. To ji přivedlo do hlubokých depresí, z nichž se dlouho nemohla vzpamatovat. Přesto připravila pro novináře a agenty nepříjemnou odvetu, neboť při pohřbu vystavila sedmiměsíční mrtvé miminko do skleněné rakve, aby všichni viděli, že není černé, ale bílé.
Vzkaz na rozloučenou
Přestože Jean točila další filmy, utápěla se v depresivních stavech a její rozum jí stále častěji vypovídal službu, takže se nedokázala kontrolovat. Jednou mluvila s ledničkou, jindy krmila plyšové hračky, jako by to byly její děti a pravidelně ve výročí porodu svého dítěte zkoušela nějakou formu „demonstrativní“ sebevraždy. Nakonec spolykala prášky, zapila je alkoholem a už se neprobudila. Našli ji až po 11 dnech na zadním sedadle jejího vozu, zaparkovaném nedaleko jejího pařížského bytu, s lístkem v ruce. Stálo na něm: „Odpusťte mi. Nemohu již se svými nervy déle žít.“ Tak na konci léta 1979 vyhasl nešťastný život teprve čtyřicetileté, talentované krásky z Iowy.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
