V českých dějinách architektury platí Bedřich Feuerstein za tragickou postavu. Přitom to začalo jako v pohádce. Vyrostl na zámku v Loučeni, kde jeho otec spravoval panství Thurn-Taxisů. Na opačném konci životní pouti byly deprese, nespavost, počínající hluchota a izolace, kterou vyřešil sebevražedným skokem z Trojského mostu 10. května 1936 v pouhých 44 letech.
Velkoryse koncipovaná výstava Bedřich Feuerstein, architekt. Praha – Paříž – Tokio v Národním technickém muzeu představuje život a fascinující rozsah Feuersteinovy tvorby v architektuře, scénografii, divadelním kostýmu i v designu a malířství.
Na výstavě návštěvník uvidí celou řadu obrazů, které nejsou běžně vystavovány. Audio a video nahrávky připomenou práci pro film, Feuersteinovu esejistickou a přednáškovou činnost a spolupráci s básníky a hudebníky. Nahlédnout bude možné do rodinného zázemí umělce a vystaveny budou předměty, které užíval nebo koupil na svých cestách. Pozornost kurátorka výstavy Helena Čapková věnovala i Feuersteinovu nasazení v první světové válce, francouzskému (1920–26) a japonskému období (1926–30) a práci pro divadlo.
Už během studií se Feuerstein věnoval malířství. Přátelil se s o rok mladším Josefem Šímou, který výrazně ovlivnil jeho životní dráhu. Společně se počátkem 20. let vydali na francouzsko-španělské pomezí, kde vznikl soubor Feuersteinových kubistických akvarelů, zachycujících pohledy na města Hendaye nebo Biarritz.
Zřejmě právě zájem o malířství Feuersteina přivedl v říjnu 1920 na první schůzi levicového uměleckého svazu Devětsil. Jeho slibná kariéra se právě začínala rozvíjet. Vystavoval na První jarní výstavě Devětsilu v Rudolfinu v roce 1922 a o rok později se stal spoluzakladatelem jeho architektonické sekce ARDEV.
V té době se zabýval mimo jiné i designem pohřebních uren a architekturou kolumbárií. Ne náhodou byla Feuersteinovi svěřena realizace krematoria v Nymburce (1922–24), které se stalo ikonou architektonického purismu. Jeho druhou českou stopou je budova Vojenského zeměpisného ústavu (1921–25) v Rooseveltově ulici v Bubenči.
Když se Feuerstein usadil v Paříži, přítel Josef Šíma ho představil architektovi Augustu Perretovi, pro kterého pak dva roky pracoval – jeho hlavním projektem byla stavba divadla pro Mezinárodní výstavu dekorativních umění, která se konala v Paříži roku 1925.
Pak se Feuerstein vydal na čtyři roky do Japonska k Antonínu Raymondovi, spolu projektovali domky Raising Sun Petroleum, belgickou a sovětskou ambasádu a komplex americké nemocnice St. Luke’s Hospital.
Těžiště své tvorby spatřoval Feuerstein v architektuře, ale bylo to divadlo, které mu poskytlo větší prostor pro realizaci, Jako scénograf spolupracoval s režiséry Frejkou, Honzlem, K. H. Hilarem a dalšími. V roce 1921 ho bratři Čapkové požádali o návrh scény k dramatu R.U.R. pro pražské Národní divadlo. Scénické návrhy, zvláště pak pro hry Karla Čapka, proslavily Feuersteina i za hranicemi.
Později navázal spolupráci s Osvobozeným divadlem, kterou zahájil výpravou politické satiry Osel a stín (1933). Pro divadlo vytvořil celkem asi čtyřicet scénografií. V krátkém období tří let se také podílel na přípravě čtyř filmů režiséra Vladislava Vančury, z nichž nejznámější je ten poslední – Marijka nevěrnice.
Zdroj: Jaroslav Drobný, HoBuLet
