Evropa je zvyklá počítat svoji historii na staletí. Egyptská civilizace je velkorysejší, počítá na tisíciletí. Historiky již nepřekvapí fakt, že v době, kdy Tutanchamona ukládali k věčnému odpočinku, měla obří pyramida jeho dávného předchůdce Chufua za sebou již dvanáct století života. Nicméně Tutanchamon, jakkoli nepříliš významný faraon, po sobě zanechal nesmazatelnou stopu, na kterou tehdy Carter, i jeho pomocníci, hleděli s otevřenými ústy.
Faraon Tutanchamon si zde zaslouží krátký odstavec. Tento faraon 18 dynastie vládl přibližně v době, kdy bibličtí Židé trpěli v egyptském otroctví. V letech 1333 – 1323 před naším letopočtem. Přestože se zachoval zcela nepoškozený sarkofág i výbava v pohřební komoře, patří paradoxně tento panovník k těm nejméně probádaným a nejméně známým.
Genealogové nebyli příliš potěšeni, ale ani udiveni, když jim pečlivý srovnávací rozbor DNA a počítačový tomograf odhalily, že otcem Tutanchamona byl kacířský faraon Achnaton (uctíval jiné bohy) a jeho matkou byla vlastní sestra Achnatonova. Byla to vedlejší žena faraona, favoritkou byla slavná Nefertiti. Incest byl v té době v Egyptě zcela běžný a nebyl nijak potlačován. Sám faraon se stal hříčkou neblahého genetického zatížení. Trpěl rozštěpem rtu, kratší levou nohou a genetickým poškozením nártů. Nešťastný mladík zemřel v devatenácti letech, kdy mu poslední ránu z milosti zasadila malárie.
Howard Carter byl amatér. To však zdaleka není synonymum pro slovo, neodborník, laik, nevzdělanec. Znamená to pouze, že se člověk své činnosti věnuje z lásky. Pro radost. Práce, která baví, to je úhelný kámen úspěchu. A nejen to, pevná vůle, odhodlanost, vytrvalost. Tak, jako slovo amatér není totéž co neodborník, tak slovo vědec není totéž co odborník. Střetnutí s učeným hlupákem, pokud ještě ke všemu drží důležité razítko, může být velmi nepříjemnou překážkou.
Byrokracie není nic novodobého. I tehdy, o století dříve, byl boj s nekompetentními úředníky daleko těžší, než odklízení stovek tun písku a kamení.
Tak, jako se dříve Howardovi smáli a nevěřili mu, nyní ho nutili k naprosto nesmyslnému spěchu. Spěch byl také příčinou nevratného poškození maleb a rytin, které ukazovaly cestu k hrobce. Howard nikdy nic za své objevy nedostal, kdo by také odměňoval amatéra, že? Jeho práci naštěstí sponzoroval druhý nadšenec, v té době ještě bohatý.
Jmenoval se Georg Herbert, takto pátý hrabě z Carnarvonu. Britský šlechtic a nadšený archeolog amatér. Tento pán se později stal první obětí kletby faraona Tutanchamona, která se stala nesmrtelnou konspirační teorií. S Carterem otevíral osudovou hrobku a ještě téhož roku, přesněji pátého dubna 1923, byl nalezen mrtev v hotelovém pokoji v Káhiře. Kletba byla na světě.
Stejně jako Carter, se také nedočkal žádného vděku. Ani od Egypta, který mu nevydal ani kousek z objevených nálezů, ba ani od Británie. Po smrti šlechetného mecenáše byla vdova donucena z důvodu finanční tísně veškeré sbírky prodat Metropolitnímu muzeu v USA. Příčinou nebylo faraonovo prokletí, ale tupost a závist živých.
