Společně se vzácnou papežskou listinou se k prodeji objevil i její stejně starý notářský opis. Zatímco papežská listina byla v překvapivě dobrém stavu, její notářský opis je však ve stavu horším, byl zřejmě více používaný a na některých místech je dokonce i poškozený.
Tento „rodný list“ univerzity pro ni znamená v symbolické a navíc i v historické rovině nenahraditelný přírůstek. Všichni zúčastnění v této věci zachovávají naprostou diskrétnost. Velikým úspěchem je již skutečnost, že obě listiny byly nabídnuty univerzitě a neskončily tak v soukromých rukách, v soukromé sbírce.
Po objevení dokumentu nastalo překvapení dokonce dvojité. Obecně se totiž předpokládalo, že papež Klement VI. vydal pouze jednu zakládací listinu, která se až do roku 1945 nacházela v Praze. Při ústupu ji s sebou odvezla německá okupační vojska, na tehdejší místo určení však prý nikdy nedorazila, takže existuje reálný předpoklad, že byla někde během cesty zničena.
Historikové tedy o existenci druhé verze originálu neměli vůbec tušení. To, že tento druhý dokument zůstal až doposud po celou dobu své existence nepovšimnut, si odborníci vysvětlují tak, že náš dnešní úžas nad takto starým dokumentem naši předci nesdíleli. Navíc v průběhu 17. a 18. století ztrácely listiny kus právního významu, neboť po bitvě na Bílé hoře byla Karlova univerzita změněna na Karlo-Ferdinandovu, přičemž samozřejmě i vznikaly dokumenty zcela nové…
Současný prodejce pak mohl listinu zcela pravděpodobně zdědit. Dokument se do některého z rodinných majetků mohl zřejmě dostat v chaotické době v průběhu dvacátého století, a to zejména během druhé světové války nebo i krátce po jejím skončení.
