Mohly za to hvězdy
Prahu pozvedl císař významně, vybavil ji těmi nejdůležitějšími institucemi a učinil z ní centrum křesťanské Evropy. Plán rozšířit své nové rezidenční město sdělil už v únoru roku 1347 a dokonce sám položil základní kámen ke stavbě budoucích novoměstských hradeb.
Podle pověsti popohnala výstavbu Nového Města špatná konstelace hvězd. Hvězdář, přítomný na Karlově dvoře, oznámil, že Menší město pražské (dnešní Malá Strana) lehne popelem a Staré město pražské bude zatopeno velkou vodou. Císař se však předpovědi nezalekl a prohlásil: „A nezajde Praha! Zůstane, bude! A kdyby i Menší město i Staré jednou za své vzaly, bude tou jiné. Tam vystavím nové město, tam, hle, bude nová, veliká Praha!“ (s.158)
— — — Praha!
To jméno samo zpěv. Ten pouhý zvuk
úchvatně do strun české duše sahá
a srdce rozechvívá — — —SVATOPLUK ČECH
Výstavba začíná
Jak císař řekl, tak také učinil. Výstavba Nového Města mohla začít. Veškerá volná půda byla získána do královských rukou a na tu dobu poměrně ambiciózní projekt výstavby mohl začít. Město, které mělo vzniknout, nemělo v tehdejší Evropě srovnání. Stavební dělníci museli budovy do osmnácti měsíců připravit k obývání, jinak jim hrozil dokonce i trest. Sám Karel IV. výstavbu města kontroloval. Dohlížel na ni a dokonce se na ní podílel.
Císař nechal vystavět ty nejnákladnější stavby: kláštery, kostely s věžemi a areály klášterů. Už v září roku 1347 založil kostel Panny Marie Sněžné, v listopadu následovaly Emauzy. Položil také základy kaple Božího těla na Dobytčím trhu (finální dostavba za Václava IV.), kde byly od roku 1354 každoročně na první pátek po Velikonocích vystavovány svaté ostatky (Longinovo kopí, část dřeva z Kristova kříže, trny z Kristovy koruny a další).
Obdivuhodná byla především rychlost stavby. Za dva roky byly hotové hradby. A mezi lety 1348 a 1351 došlo k výstavbě 650 nových domů.
Příběh Nekázanky – ulice, která neměla existovat
Z doby, kdy probíhala výstavba Nového Města, pochází také příběh ulice, která vede kolmo z ulice Na Příkopě na ulici Jindřišská. Jedná se o Nekázanku nebo vlastně „Nekázalku“ jak by nás opravil Karel IV. Kde se vzala?
Jednoho dne se císař vrátil z cesty do německých zemí a šel se potěšit pohledem na nové rostoucí město. Když však přišel do dolní části vznikajícího Nového Města, zjistil, že měřiči přidělali bez jeho svolení novou ulici. Vedla ke kostelu sv. Jindřicha (založen 1348) a už u ní stálo i několik domů. Císař se v první chvíli rozhorlil, že k výstavbě došlo bez jeho svolení. Avšak upokojil se později a pravil: „Ať tedy zůstane, ale ať se na věčné časy jmenuje Nekázalka, poněvadž jsem nekázal, aby byla založena.“
A tak vznikla ulice, která dnes zahýbá z ulice Na Příkopě do Jindřišské, a kterou mnoho z nás míjí den co den bez povšimnutí.
Rivalové
Koncepce vzniku Nového Města počítala se starou zástavbou a císař Karel IV. nepočítal s žádnými demolicemi. Starší osady byly jednoduše pojaty do Novoměstských hradeb. Jednalo se například o osady Podskalí, Zderaz nebo Opatovice.
Obě města, Staré i Nové, měla mít stejné městské právo, ale pouze Staré Město bylo hlavním městem království. Na Nové Město byla dokonce přemístěna zapáchající řemesla: kováři, sladovníci, pivovarníci, jircháři, brašnáři a další. Dokonce měli být na Nové Město stěhováni i židé.
V roce 1367 rozhodl Karel IV. o jejich sloučení. Přikázal zbořit hradby a Staré i Nové Město spojit. Konflikty však trvaly nadále, a tak se po deseti letech obě města opět oddělila. Na tom Novém dokonce vyrostla radnice, jež se stala svědkem první pražské defenestrace roku 1419, kterou začala husitská revoluce.
Královské hlavní město Praha
V roce 1784 vzniká sloučením Starého města pražského, Malé Strany, Hradčan a Nového města pražského Královské hlavní město Praha. Po Vídni druhé největší město Habsburské monarchie. Mělo 76 000 obyvatel.
Pověsti uvedené v článku pochází z knihy Aloise Jiráska – Staré pověsti české
