Nejvíce filmových hlášek jsme našli u divácky nejoblíbenějších komedií ze 70. let, například v komedii Marečku, podejte mi pero:
„Hliník se odstěhoval do Humpolce!“
„Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky..“
„Hujer – metelescum bleskum!“
„Pane učiteli, už je čas…“
„Kam až sahají Hujerovi?“
Velké množství oblíbených hlášek najdeme také ve filmu Jáchyme hoď ho stroje:
„Asi dobrej oddíl, no…“
„Nebudeme se pouštět do žádných větších akcí…“
„Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš…“
„Náš ústav se Vám mými ústy omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kerému dochází maximálně jedenkrát za 10 let“
„Kolik třešní, tolik višní..“
Na divácky oblíbené hlášky byl bohatý také film Vrchní, prchni:
„Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují…“
„Já jsem inženýr Králík… Ježiš to je hrozný, takhle se ztřískat za bílého dne“
Mezi filmy s největším počtem oblíbených hlášek se řadí i film Pelíšky z roku 1999 režiséra Jana Hřebejka s výborným Jiřím Kodetem a Miroslavem Donutilem v hlavních rolích. Uveďme tedy několik nejznámějších:
„Kdo sem pověsil tu máničku? Myslíš Gagarinova bratra?“
„Tak jsem asi dělala knedlíky a vyšly mi z toho noky…“
„…ona ani neví, co mi cpe do huby!“
„Soudruzi z NDR někde udělali chybu…“
„On se chtěl otrávit v naší elektrické troubě?“
Také ve filmech režiséra Zdeňka Trošky se to hemží oblíbenými hláškami. Např. ve filmu Slunce, seno, jahody:
„Nezastavujeme, máme zpoždění!“
„Tu přední nohu budeš jíst, že se budeš divit.“
„…co by za to daly hladový děti v Africe…“
Další hodně známá hláška zazněla z úst čertíka v podání Yvety Blanarovičové v pohádce Zdeňka Trošky Princezna ze mlejna :“ Já jsem malej, ale šikovnej!“
Každý jistě zná legendární větu z filmu Vesničko má středisková: „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?“
Totéž určitě platí o hlášce z filmu Sněženky a machři: „Vydrž, prďka, vydrž!!“
Kouzelná je také věta z filmu Slavnosti sněženek : „To je dost dědku, žes nás taky jednou vyvezl….“
Anebo věta Bolka Polívky z filmu Dědictví aneb kurvahošigutntag: „Děláte machry a hajzl máte na chodbě!“
Zabrousíme-li do našich starších filmů, i zde nalezneme mnoho vět, které zlidověly. Například ve filmu Pyšná princezna:
„Našli, moji rádcové?“
„Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil!“
Nebo konstatování skvělého Rudolfa Hrušínského ve filmu Rozmarné léto: „Tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastný…“
Legendární je také věta Oldřicha Nového ve filmu Kristian: „Zavřete oči, odcházím…“
A oblíbená je také hláška z filmu Cesta do hlubin študákovy duše: „Co je to štěstí? Muška jenom zlatá!“
Také ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko jsme našli tuto větu, která se stala hláškou:
„Kdo si nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál.“
I ve filmovém zpracování Černých baronů můžeme slyšet často citovanou hlášku: „Čo bolo, to bolo, terazky som majórom!“
Anebo z téhož filmu: „Jestlipak si myslíte, soudruzi, že to přežil? No přežil, protože mu to politicky myslelo, vy šmejdi!“
Hláškou se stalo i trucovité prohlášení Magdy Vašáryové ve filmu režiséra Jiřího Menzela Postřižiny: „Když na komín, tak na komín!“
Na závěr nezapomenutelná filmová hláška z úst našeho hereckého velikána pana Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa: „A chčije a chčije…“
A jakou hlášku z českého filmu máte ve svém srdci vy? Pochlubte se do komentářů…