Svět je zvláštní místo
Jak se říká, každý člověk je originál a měli bychom ho brát takového, jaký je. Jenomže co když začne tento jedinec dělat něco, co ho přímo ohrožuje na životě? Své by o tom mohla vyprávět Američanka Casie. Se svou opravdu bizarní úchylkou byla v televizi a její příběh obletěl svět.
Jedla jeho popel
Tehdy šestadvacetiletá Casie totiž začala pojídat popel svého mrtvého manžela. Když se se svým manželem Shawnem seznámila, byl pro ni vším. Vzali se v roce 2009 a všechno vypadalo na dokonalou idylku. Bohužel o dva měsíce později měl Shawn náhlý a těžký astmatický záchvat, po kterém okamžitě zemřel.
Casie se se smrtí nikdy nevyrovnala a řešila to po svém. Urnu s jeho popelem nosila všude s sebou, třeba i na nákupy. Vařila oblíbená jídla manžela, i když je pak nejedla. Postupně pak začala, když byla občas nervózní, pojídat popel svého mrtvého manžela. „Kousek popelu se rozsypal na moje ruce, nechtěla jsem ho utřít, tak jsem prostě olízla své prsty,“ přiznala žena. Od té doby začala jíst popel manžela často.
Odborníci tehdy Casie diagnostikovali obsedantně kompulzivní poruchu, díky které musela vykonávat stále dokola jednu činnost – v tomto případě pojídání popela. Žena byla z tohoto svého chování nešťastná – kdyby všechen popel z urny snědla, nic by jí po manželovi nezbylo. Bez lékaře by si ale pomoct nedokázala.
Pití laku na nehty
Zajímalo vás někdy, jak chutná lak na nehty? Své by o tom mohla vyprávět třiadvacetiletá Berthe, která si vypěstovala závislost pití laku na nehty. Přiznala, že konzumuje až 5 lahviček denně. Prý dokáže rozeznat chutě laku podle barev. Nejvíc jí zachutnal modrý lak, který má nasládlou chuť. Její touha popíjet laky se plně rozvinula v nehtovém studiu.
Začala pít zvířecí krev. A nepřestala
„Ráda piju krev, když odpočívám, dívám se na televizi nebo maluju. Jako když jste nachlazení a popíjíte horký punč,“ řekla mladá žena. Třicetiletá Michelle pila denně litry zvířecí krve, protože to mělo podle ní uzdravující proces. Její závislost přitom začala, když měla jako teenegerka deprese a začala se sebepoškozováním. Tak poprvé ochutnala svou vlastní krev.
Postupně se ale sebepoškozovat přestala, ovšem protože krev ji pomohla od toho nejhoršího, začala si to nahrazovat zvířecí krví. Zatímco jiní to řešili třeba cigaretou, ona si dala sklenici krve. Krev prý chutná jako červené víno. Raději však popíjela krev prasečí než hovězí, protože její chuť jí „chutnala víc“. Michelle vypila až 8 litrů krve týdně. Kvůli její závislosti jí hrozilo například nakažení virem HIV, ebola nebo hepatitida typu C.
