Zvláště náchylné k nové civilizační chorobě jsou děti a teenageři. Výjimkou ale nejsou ani dospělí jedinci. Jak tomuto nebezpečí předejít? Nepřehlížejme varovné signály!
Jak má rodič poznat, že je jeho dítě závislé na internetu? Především s ním musí průběžně komunikovat o způsobech trávení volného času, výsledcích ve škole a využívání nových technologií.
Závislákův den začíná již po probuzení pravidelnou kontrolou sociálních sítí a také zbytek denních aktivit zpravidla probíhá ve virtuálním světě. Dostane-li se náhodou do situace, kdy nemá možnost pravidelné kontroly, například kvůli ztrátě signálu nebo zákazu ve škole, stává se nervózním, podrážděným až hysterickým.
Z jeho života postupně mizí živí kamarádi a veškerá komunikace se omezuje na on-line „rozhovory“. Dřívější záliby ztrácejí veškerou důležitost. To jsou signály, které varují, že je třeba začít situaci řešit.
Připlíží se komplikace
Nežádoucí vedlejší účinky na sebe nenechají dlouho čekat. Konzumace internetového obsahu dostává maximální důležitost, jedinec jí dává přednost před školními nebo pracovními povinnostmi. Ale narůstající počet virtuálních přátel vede paradoxně k silnějšímu pocitu osamělosti – závislý zanevře na skutečné přátele, protože vlastně ani netuší, jakým způsobem s nimi trávit čas, setká-li se s nimi.
Někteří závislí přestanou pečovat o svůj vzhled, vinou sedavého způsobu života a namáhání krční páteře se rapidně zhoršuje jejich fyzický stav. Neustálé vystavení záření modrého světla z displejů vede k poruchám spánku. Většina návykového on-line obsahu je navíc zpoplatnitelná a závislý je za něj schopen utratit nemalé finanční částky ze svého kapesného, někdy i z kreditních karet rodičů.
Každý to má jinak
Jednoznačně určit, který z příznaků závislosti je ten nejzávažnější, však vzhledem k jedinečnosti každého člověka nelze. Odborníci radí, že není dobré se do řešení nastalé situace vrhnout bez rozmyslu. Odvykání je náročné a má svůj logický postup, který je podobný jako u „hmatatelnějších“ závislostí, třeba na alkoholu či jiných návykových látkách. Proto je klíčem k úspěchu vhodně zvolený individuální odvykací plán. V lehčích případech, kdy má rodič s dítětem dobrý vztah a průběžně si s ním povídá o jeho životě, se o něj může pokusit sám. Měl by potomkovi tento stav jasně pojmenovat. Porozumí-li navíc tomu, co dítě na této zábavě láká, může zkusit navrhnout podobnou alternativu i ve fyzickém světě. Je možné, že si dítě samo uvědomí, že jeho situace není v pořádku, a bude se snažit spolupracovat na změně.
Uzavření dohody
Nejefektivnějším řešením je najít kompromis, tedy uzavřít dohodu a stanovit kroky k dopracování se k tomu, že dvě hodiny času u počítače budou vyváženy dvěma hodinami sportu, čtení knížek, návštěv kroužků a podobně.
V horším případě se netolismus u dítěte projevuje jako reakce na jiný, hlubší problém. Cítí se osaměle, nemá kamarády, pociťuje nedostatek rodičovské lásky, čelí šikaně, a proto utíká do virtuálního světa. V takovém případě je třeba vyhledat odbornou pomoc. První cesta by měla vést k učiteli, následně k psychologovi nebo adiktologovi, tedy odborníkovi na závislosti, jejich prevencí, původ a léčbu. Psychologické nebo adiktologické ambulance preferují řešení formou rodinné terapie. Závislost jednotlivce totiž mění život nejen jemu, nýbrž celé rodině. Další možností je obrátit se na bezplatnou Národní linku pro odvykání hraní a poradit se s odborně vyškolenými konzultanty o nejvhodnějším postupu.
