Jako autor patřil Šiškin zcela do 19. století. Narodil se 25. ledna 1832 v kupecké rodině v Tatarstánu ve městě Jelabuga a ve 12 letech začal chodit do gymnázia v Kazani. V 5. ročníku začal studovat malířství na umělecké akademii v Petrohradu a po dokončení studií poté, co bylo jeho dílo oceněno kromě jiného i Velkou zlatou medailí, vyrazil „na zkušenou“ do Evropy. Žil ve Švýcarsku, plném romantických hor a jezer, pobýval v Itálii, kde našli náměty a malovali jiní ruští malíři, dost dlouho žil v Německu. Byl i ve Francii a poznal tam i obrazy impresionistů.
Roku 1866 se vrátil do Ruska, po kterém se mu stýskalo. Žil poklidným životem, většinu času věnoval své práci. Roku 1868 se oženil se svou první ženou Jevgenií Vasiljevovou (1847–1874), sestrou malíře F. A. Vasiljeva. Narodily se jim tři děti. Po jejím úmrtí se Šiškin roku 1880 oženil se svou žačkou Olgou (1850–1851), která následujícího roku zemřela po porodu dcery na zánět pobřišnice.
Současníci malíře vypravovali, jak každý den usilovně pracoval. Říkával: „Pracovat! Pracovat každý den, pravidelně jako v zaměstnání. Nečekat na pověstnou inspiraci. Inspirací je práce sama.“ Vracel se k práci v určité hodiny, aby měl potřebné světlo. Ráno, když ještě není dost světla, maloval v ohybu cesty, kde se vlní žito a objevuje se i ztrácí rosa na stéblech trávy. Odpoledne se mezi druhou a třetí v lesíku věnoval dubům. A v podvečer, kdy už výhled do dálky zakrývá šedivá mlha, u potoka zachycoval vrby.
Při malování využíval i nejjemnější odstíny světla, stínu, barvy. Veškerá filozofie jeho obrazů spočívá v oslavě živé přírody a krásy života. Jeho tvorba připomíná volnou píseň. Tomuto mistru štětce jsou naprosto cizí ohromující efekty. Na jeho obrazy se musíme dívat soustředěně a beze spěchu. Očarují nás svou harmonií, svým klidem. Obrazy jsou vášnivým vyznáním lásky k vlasti.
Podívejme se třeba na obraz „Lesní dálavy“. Šiškin ho namaloval jako zralý umělec roku 1884 ve svých 52 letech. Před deseti lety mu zemřela jeho první manželka a před třemi druhá. Zůstaly mu jen čtyři děti. Ale jeho odhodlanost mu pomohla vydržet, potlačit smutek a plně se věnovat malování.
A tu sílu můžeme z jeho obrazů čerpat dodnes, stačí se do nich jen trochu zahledět. A vůbec nevadí, že pouze na obrazovce monitoru…
