Před výlohami galerie, kde se na vystaveném obraze s neskrývaným potěšením smyslně protahuje nahá žena, zvláštní, meruňkového odstínu barvy kůže. Rozezlení občané, při pohledu na obraz, vykřikují, že je to neslýchaná opovážlivost. Přivolaný komisař se rozčílí na nejvyšší míru. Nechá si zavolat majitelku galérie a křičí na ni, že to svinstvo musí pryč. Ta je však zvyklá na reakce lidí, vyvedených z míry avantgardním uměním, a klidně se ho zeptá, co ho na tom obrazu pobuřuje. Komisař se jen těžko ovládá a vybuchne: „Ta nahá ženská je chlupatá!“ V té době bylo něco takového při malbě aktů nepřípustné. Obraz musel být vyndán z výkladu a ještě další čtyři od stejného malíře odstraněny z výstavy. Doplatil na to Modigliani. Nikdo se neodvážil jeho obrazy koupit.
Amedeo se narodil 12. 7. 1884 v Livornu v Itálii. Šestičlennou rodinu živila matka překlady a vyučováním cizích jazyků, otec byl na mizině. Matka se o svého „Deda“, jak mu říkala, pečlivě starala. Neustále postonával a v sedmnácti letech dostal těžkou tuberkulózu. Podporovala ho v jeho přání stát se umělcem. Po studiích ve Florencii a v Benátkách se vydal r. 1906 do centra avantgardního umění – do Paříže, kde se „Modi“, jak ho přátele nazývali, seznámil s dalšími malíři a sochaři.
Zabýval se myšlenkou, že bude sochařem. Zápal pro sochy mu zůstal až do roku 1913. Z té doby se zachovalo 25 jeho děl, z nichž některé roku 1911 dokonce vystavoval. Se sochařstvím musel však skončit. Kámen byl na jeho finanční poměry moc drahý a sochařství nebylo pro člověka nemocného tuberkulózou to správné povolání, neboť vyžadovalo těžkou práci a pak sílu, kterou neměl.
Začal žít sebezničujícím životem. Propadl alkoholu a drogám (hašiš), potuloval se od hospůdek k hospůdkám, dělal výtržnosti, žil nepokojným životem. Často peníze za rychle namalované portréty v bistru proměnil ihned za skleničku alkoholu. Získává svůj osobitý styl, který pak falzifikátorům nedá mnoho práce kopírovat.
Maloval převážně portréty – umělce, přátele, lidi a děti ze sousedství. Nejčastěji však dvě ženy, z nichž jedna mu proletěla životem jak zářící meteor a druhá mu byla věrná i po jeho smrti. Anglická spisovatelka se narodila roku 1879 a s Modiglianem se setkala, když jí bylo 35 let. Dovedla mistrně skrývat svůj věk stejně jako některé epizody ze svého života. Psala poezii, měla mimořádný talent na zpěv a byla vynikající klavíristka. Jejich vztah trval dva roky a skončil z její iniciativy.
Narodila se ve vážené pařížské rodině r. 1898. Rodiče ji na její prosby dovolili učit se malířství v jednom ateliéru, kde se setkala i s Modiglianim. Zaujala ho krásnou postavou, vypadala jak amfora. Měla mimořádně bledou pleť a obličej zarámovaný hřívou nádherných kaštanových vlasů. Byla to láska na první pohled i na jejich celý krátký život. Brzy se jim narodila dcera. Když však s Modiglianim v jeho „těžkých“ chvílích života cloumali démoni alkoholu a drog, tak se k ní choval velmi neurvale a fyzicky jí ubližoval. Když to pominulo, byl milý a laskavý. Ale přesto všechno se k němu Jeanne opětovně vracela a milovaný Amadeo jí 24. ledna 1920 zemřel v náručí. Následující den vyskočila z okna jejich ateliéru a s ní umřelo i druhé dítě, které s ním čekala.
Přátelé doprovodili rakev s jeho tělem na hřbitov Pére-Lachaise. Jeanne byla pohřbena na přání rodičů na předměstském hřbitově. O tři roky později převezli její ostatky k jedinému muži jejího života a tak milenci spočinuli vedle sebe ve „věčném blaženství“, jak se ještě před smrtí na tom dohodli.
Roku 1958 byl o jeho životě natočen film Milenci z Montparnassu, kde malíře ztvárnil tehdejší idol žen a dívek, charismatický Gerard Philipe. Roku 2004 byl natočen životopisný film „Modigliani.“
