Především nečekaně. Povětrnostní podmínky tehdy umožňovaly standardní bezpečné přiblížení a stejně tak následné přistání. Z nevysvětlitelných důvodů však posádka letadla neproletěla dostatečně přesně poslední zatáčku před přistáním a v mlhavých podmínkách letadlo kleslo pod povolených 550 metrů. V té době piloti neměli vizuální kontakt s blikajícími přistávacími světly, která jakoby vedou letadlo k přistávací dráze. V poslední chvíli před nárazem si zřejmě posádka uvědomila svůj omyl a pokusila se nabrat výšku. Motory letadla vyhnané na nejvyšší výkon, to ale nezvládly, zvláště když letadlo již šlo na přistání a mělo vysunuté vztlakové klapky a hlavní příďový podvozek.
Na zem narazilo v 8.20 hodin v prostoru zahrádkářské kolonie nad Sedleckými skalami, asi 8,5 km před začátkem přistávací dráhy a 1400 metrů nalevo od její osy. Těsně před havárií stroj zřejmě nejdříve zavadil podvozkem o nízkou zídku, potom pod ostrým úhlem dopadl na zem, několikrát se ještě od země odrazil a i tak na zemi urazil asi 350 metrů, než se postupně rozpadl. V kolonii zničil sedm chatek, dalších pět poškodil a způsobil několik požárů, než se poslední zbytky stroje zastavily v blízkosti s kolonií sousedícího rodinného domu. V době nárazu bylo v nádržích ještě téměř 5 tun paliva.
Záchranná akce započala, když svědci události zavolali na záchrannou službu. Nehoda se stala obecněji známou díky tomu, jak rychle a profesionálně zvládla zdravotnická záchranná služba poskytnout obětem nehody pomoc a dopravit je do pražských nemocnic. Za 35 minut od přijetí hlášení už nebyl na místě nehody žádný zraněný. I díky tomu nehodu nakonec přežilo 45 osob, vč. jedné letušky. Na místě zemřelo 71 osob a 4 další později v nemocnici. Tento zásah se pak stal i inspirací k jednomu z dílů seriálu „Sanitka“.
Jako příčinu nehody uvádí vyšetřovací protokol nesprávný výškový profil letu. Nebyla zjištěna žádná technická závada. Tragickou nehodu zavinil „lidský faktor“ – chyby pilotů a hlavně druhého pilota (kopilota), který letadlo v té době řídil. Především se stalo, že piloti v nepříznivém počasí za horizontální viditelnost snížené na 1500 metrů nesledovali výškoměr a ani na jednom radiokompasu neměli nastavený správný radiomaják, který by jim umožnil bezpečné přiblížení k letišti. Černé skříňky tentokrát k objasnění nehody nepřispěly, protože v době letu byly v tak neuspokojivém stavu, že jejich data nemohla být použita. Zcela přesný průběh nehody tak zůstal a už navždy zůstane neobjasněn.
Vzhledem k počtu obětí na životech je tato nehoda druhou nejhorší leteckou havárií na území Československa a zároveň i zatím nejhorší leteckou havárií v České republice. Tou největší nehodou se stala havárie dopravního letadla ČSA, k níž došlo o rok později, 28. července 1976 na Zlatých pieskách v Bratislavě s celkem 76 mrtvými a 3 zraněnými.
