Tento plán ze všeho nejvíce ohrožoval Izrael, ale i ostatní státy v této oblasti. V roce 2006 Mosad získal informace hned z několika zdrojů, že tento reaktor se u městečka al-Ibar (Ovocný sad) ležícího poblíž města Dajr az-Zaur v Sýrii skutečně staví. To nejdůležitější Izraelci zjistili, když agenti Mosadu vnikli do pokoje v londýnském hotelu, kde byl ubytován šéf syrské komise pro jadernou energii, a pomocí trojského koně, nainstalovaného do jeho notebooku získali stovky fotografií ze stavby reaktoru, na kterých byli také identifikováni severokorejští pracovníci.
O půl roku později dostal izraelský premiér informace, že Sýrie spolupracuje se Severní Koreou a Íránem na stavbě jaderného reaktoru za účelem výroby jaderných bomb. Írán vložil do projektu 1 miliardu dolarů. V červenci došlo v severní Sýrii k výbuchu, při němž zahynulo 15 osob z vojenského personálu a 50 dalších bylo zraněno. Bylo oznámeno, že se jednalo o velmi výbušný materiál, který explodoval poté, co v objektu vypukl požár. Časopis „Jane´s Defence Weekly“ uveřejnil, že se jednalo o zkoušku rakety Scud, která měla v bojové hlavici místo trhaviny bojový plyn yperit.
V únoru 2007 zběhl na západ za pomoci CIA a Mosadu generál íránských Revolučních gard Alí Réza Asgarí, který následně poskytl řadu informací o syrském jaderném programu, včetně íránského tlaku na co nejrychlejší dokončení výstavby reaktoru. Americká televize „ABC News“ potom počátkem léta 2007 oznámila, že Mosad dokázal buď získat jednoho pracovníka pracujícího uvnitř podezřelého syrského zařízení, nebo tam propašovat svého agenta a tak přímo získat fotografie vnitřního zařízení. Podle dalších informací Mosad získal jednoho vědce, který pracoval přímo v areálu jaderného reaktoru.
V polovině srpna 2007 se izraelští commandos, příslušníci průzkumné jednotky „Sayeret Matkal“, dostali tajně k syrskému zařízení. Dva vrtulníky dopravily na místo 12 commandos, kteří odebrali vzorky půdy a pořídili fotografie. Vojáci na sobě pravděpodobně měli syrské uniformy. Analýza potvrdila, že vzorky půdy jsou kontaminovány radiací a že radioaktivní materiál pochází ze Severní Koreje. Bylo jasné, že tuhle situaci je třeba nějak řešit, ale jak? Ředitel CIA Hayden a ředitel Mosadu Dagan se nemohli shodnout na tom, zda má být syrské zařízení bombardováno či ne. Dagan prohlásil, že syrský prezident Asad nebude reagovat, pokud nálet proběhne tajně a nebude se o něm psát v novinách. Po zjištění, že radioaktivní materiál v Sýrii pochází ze Severní Koreje, Američané útok schválili. Jiné zdroje však tvrdí, že ho neschválili, ani se na něm nepodíleli, jenom o něm byli předem informováni.
Na místě byly obavy, že by tento útok mohl zatáhnout Izrael do války se Sýrií, ale rizikem bylo i to, že Sýrie jadernou technologii vůbec vlastní. Navíc hrozilo, že syrského jaderného reaktoru by se mohl zmocnit Islámský stát. Bylo tedy jasné, že je třeba reaktor zničit, a že se to musí udělat dřív, než do něj navezou jaderné palivo. Bombardování už funkčního reaktoru by mělo za následek radioaktivní zamoření. Operace byla nazvaná Ovocný sad a do jejího plánování bylo pochopitelně zasvěceno minimálně osob. Z pilotů to věděl pouze jeden a ostatní se to dozvěděli jen několik hodin před akcí.
Den před útokem pronikli do blízkosti areálu příslušníci zvláštních jednotek, aby pomocí laseru navedli izraelská letadla na cíl. K nepozorovanému průletu nad Sýrií Izraelci měli údajně použít technologii, která umožňuje nepřátelskému radaru předávat falešné údaje o neexistujících cílech, a dokonce přímo ovlivňovat jeho senzory po celou dobu izraelské letecké akce nad Sýrií.
Ta začala v noci z 5. na 6. září 2007 startem čtyř izraelských stíhaček F-15I vybavených raketami Maverick a bombami o váze 500 liber (227 kg), které doprovázel stejný počet letounů F-16I. Izraelci cestou přesnými zásahy bomb zničili syrský radar a další radary elektronicky rušili. Formace letěla odklonem přes Středozemní moře a poté se stočila na sever. Do syrského vzdušného prostoru vstoupily z tureckého území pouze čtyři stroje, které provedly samotný útok. Ostatní letadla sloužila ke zmatení syrské protivzdušné obrany či jako návnada pro stíhací letouny protivníka a od útočící formace se oddělila již nad mořem. Bezpečnost útočících letadel zajišťoval letoun ELINT vybavený prostředky pro rušení protivzdušného zabezpečení protivníka. Díky němu se podařilo elektronicky vyřadit ruský systém pro boj s raketami a leteckými silami nepřítele Pancir S1E. Jiné zdroje ale hovoří o tom, že v inkriminovanou dobu nebyl tento systém ještě v provozu.
Izraelské letouny svůj úkol splnily bezchybně, cílový objekt byl úplně zničen a Izraelci se zpět na základnu vrátili beze ztrát. Podle dostupných zdrojů při útoku zahynulo 10 severokorejských pracovníků a dalšího personálu a 6. září bylo potvrzeno zničení reaktoru do té míry, že zůstal bez šance na opravu.
![Operace Ovocný sad - Syrský jaderný reaktor[1][2] před izraelským náletem a po něm – WIKIPEDIE](https://nasregion.cz/wp-content/uploads/2019/08/Syrský-jaderný-reaktor12-před-izraelským-náletem-a-po-něm-WIKIPEDIE-129x129.jpg)
Podle původního plánu zůstala také celá úspěšná operace nadále tajná, teprve na podzim roku 2017 rozhodl izraelský úřad vojenského cenzora o uvolnění těchto informací. Izrael potom v osmistránkové zprávě s doprovodnou dokumentací oficiálně přiznal provedení celé operace a prozradil některé podrobnosti včetně videí. Zničení syrského jaderného reaktoru samozřejmě přispělo ke zvýšení bezpečnosti v celé oblasti za situace, kdy zajistit ji jinou cestu nebylo možné.
