Giuseppina Maria Camilla Grassini (18. 4. 1773 – 3. 1. 1850) měla štěstí v tom, že její matka, amatérská houslistka, si velmi brzy všimla, že dcera má hudební talent, zaplatila jí hodiny zpěvu. Giuseppina také pod jejím vedením vystoupila roku 1789 s komediálním číslem, ale nepříliš úspěšně. Giuseppina se proto rozhodla pokračovat ve studiu zpěvu a věnovat se jen vážné hudbě.
Počínaje rokem 1792 se vrátila na divadelní pódium a její vystoupení v divadlech v Benátkách, Miláně, Neapoli a dalších městech měla ohromný úspěch. V roce 1800, kdy už byla známá i svými poněkud volnějšími mravy, se stala milenkou Napoleona Bonaparteho. Ten vzal Giuseppinu s sebou do Paříže, kde účinkovala na několika koncertech. Jejich vztah byl v té době hodnocen jako „moderní“, to znamená, že Giuseppina si od svého milence zachovávala určitý odstup i osobní svobodu. Když se do ní zamiloval houslista a skladatel Pierre Rode, neváhala stýkat se s ním budoucímu císaři takřka před nosem. Roku 1801 sama odjela na koncertní turné do Nizozemska, Německa a pak se vrátila do Itálie.
V letech 1804 až 1805 Giuseppina vystupovala v Královském divadle v Londýně. Tam narazila na soupeřku, Elizabeth Billingtonovou, střetla se s ní v jednom představení v pěvecké soutěži a triumfovala nad ní. V roce 1806 se vrátila do Paříže k Napoleonovi a znovu měla úspěch jak u něj, tak v divadle.
Když byl Napoleon poslán do vyhnanství na ostrov Elba, Giuseppina odcestovala do Říma. Po Napoleonově dočasném návratu na trůn v roce 1815 (tzv. stodenní císařství) se vrátila opět do Paříže. Tam se stala milenkou britského velvyslance ve Francii a budoucího Napoleonova přemožitele, vévody z Wellingtonu. Zakrátko však Giuseppina musela zemi opustit, protože král Ludvík XVIII. po porážce Napoleona u Waterloo a jeho vypovězení na ostrov Svatá Helena nechtěl tolerovat její velkou popularitu spojenou s Napoleonovou osobou.
Po dalším pobytu v Londýně, kde vystupovala v divadle „Haymarket“, se Giuseppina nakonec vydala zpět do Itálie a zpívala v opeře v Brescii, Padově, Terstu a ve Florencii a v roce 1817 znovu v La Scale. Dřívějšího úspěchu už nedosáhla. V roce 1823 skončila svoji operní kariéru a věnovala se výuce zpěvu. Zemřela 3. ledna 1850 ve věku 76 let a ve světě opery je považována za spojující článek mezi pojetím opery v dřívějších dobách a následující velkoleposti provedení děl skladatelů, jako byl především Rossini.
Giuseppina – čili Josefína – Grassini nebyla jedinou Josefínou v Napoleonově životě. Tou druhou, a známější, Napoleonovou Josefínou byla jeho manželka a francouzská císařovna Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie (23. 6. 1763 – 29. 5. 1814).
