Král utekl, majitel paláce skončil na popravišti
Colloredo–Mansfeldský palác je barokní budova s novorokokovým průčelím, uvádějící Karlovu ulici na Starém Městě pražském. V místě dnešního paláce stával nejprve románský, později gotický dům. Na počátku 17. století byla budova přestavěna ve stylu pozdní renesance.
Právě zde se v noci z 8. na 9. listopadu 1620 konalo poslední zasedání královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého (1596 v Deinschwangu u Ambergu – 1632 v Mohuči) po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře.
Dům tehdy patřil Jáchymu Ondřeji Šlikovi z Holíče a Pasounu (1569 v Ostrově – 1621 v Praze), jenž pocházel ze starobylé luteránské rodiny původem z Chebska. Jáchym Šlik byl za svou účast na stavovském povstání roku 1621 popraven na Staroměstském náměstí.
Šlik škemral až hanba, ale marně
V jednáních vzbouřených českých stavů se angažoval již od roku 1608, právě on přesvědčil Slezsko a Lužici, aby se k českému stavovskému povstání přidaly.
Jáchym Šlik po prohrané bitvě dokonce utekl za hranice, ale tajně se vrátil a byl zajat, pak se kál a vinu sváděl na jiné, až jeho důstojnost vzala zasvé.
To jeho bratranec Jindřich, který na Bílé hoře vedl moravský pluk německých žoldnéřů a po bitvě padl do zajetí, provedl sebekritiku s úspěchem; stal se pak velitelem Valdštejnových dělostřelců, polním maršálem a dožil se na svoji dobu výjimečné sedmdesátky.
Projekt paláce patrně připravil sám Alliprandi
Vrcholně barokní přestavbu paláce inicioval na počátku 18. století hrabě Breda.
Autorem projektu je zřejmě Giovanni Battista Alliprandi (1665 v Lainu v Itálii – 1720 v Litomyšli), vedle Santiniho a Kryštofa Dientzenhofera nejvýznamnější český barokní architekt.
Přestavbu dokončil žák a spolupracovník známého stavitele F. M. Kaňky František Ignác Prée (kolem 1702 – 1755 v Kuncberku), mimo jiné autor kostelů v Lužné u Rakovníka nebo v Městečku u Křivoklátu. Investorem – jak se dnes říká – byl Jindřich Pavel hrabě z Mansfeldu, který palác koupil roku 1735.
Zámožný šlechtic a dědic z adopce vzešlý
V roce 1842 byl k paláci připojen sousední dům, čímž vznikl nový průjezd.
V roce 1848 palác získala jako věno princezna Vilemína Colloredo–Mansfeldová, která nechala upravit průčelí ve stylu druhého rokoka. Úpravy se týkaly též interiérů paláce a byly provedeny podle vídeňských předloh.
Vilemína byla provdána za knížete Vincence Karla z Auerspergu (1812 v Dornbachu u Vídně – 1867 v Hietzingu ve Vídni), českého šlechtice a velkostatkáře. Po narození byl adoptován polním podmaršálkem knížetem Karlem Auerspergem a zdědil pak jeho rozsáhlý majetek (v Čechách např. zámky Žleby, Slatiňany, Tupadly u Čáslavi, také něco v Tyrolsku). Jak bylo v jeho době obvyklé, snažil se o modernizování hospodářství na svých velkostatcích a podílel se na romantických přestavbách svých zámků v Čechách. Byl jedním ze zakládajících členů Pardubické parforsní společnosti, která pořádala tolik oblíbené hony v okolí Pardubic. V jeho stájích ve Slatiňanech se chovali koně a ve Slavické oboře jeleni právě pro účely parforsních honů.
Byl členem českého zemského sněmu a později panské sněmovny. Od roku 1863 byl rakouským nejvyšším komořím.
Svatba s Vilemínou proběhla v roce 1845 a z manželství vzešlo šest dětí. Po smrti manžela spravovala Vilemína rodový majetek ve prospěch nejstaršího syna a dědice Františka Josefa Auersperga (1856 – 1938).
Vymřeli po meči a ještě jim zabavili majetek
Za prusko-rakouské války v roce 1866 v Colloredo-Mansfeldském paláci dočasně sídlilo pruské velitelství.
Další přestavba z roku 1900 představovala výraznou změnu interiérů západního křídla paláce. Ten zůstal v majetku Auerspergů do roku 1942, kdy zemřel bezdětek poslední člen z mladší linie Ferdinand kníže z Auerspergu (1887–1942).
Rodový majetek včetně zámků Žleby a Slatiňany přešel na jeho starší sestru Marii Vilemínu Auersperg (1880 – 1960), provdanou za Karla z Trauttmansdorffu. Na základě dekretu prezidenta republiky byl majetek rodiny v roce 1945 zabaven.
Románské počátky zachovaly sklepy
Čtyřkřídlý palác tvoří svými křídly obdélný dvůr. Románský původ domu prokazuje dochovaný prostor sklepení s původní klenbou. Pozůstatky vrcholně barokní klenby mají některé místnosti v přízemí. Hlavní průčelí paláce směrem do Karlovy ulice je dvoupatrové. Vrcholně barokní portál zdobený vázami, putti a erbem Colloredo–Mansfeldů jsou patrně dílem Antonína Brauna (1709 – 1742), synovcem Matyáše Bernarda Brauna, po kterém zdědil jeho sochařskou dílnu.
V zadní části nádvoří je pak kašna s pískovcovou sochou Neptuna z doby kolem roku 1735.
