Pokud vám tento popis připomíná apokalypsu, nejste daleko od pravdy. Chybělo necelých pět hodin a dějiny Evropy, tak jak je známe dnes, se mohly ubírat úplně jiným směrem. Vše se mohlo 30. 6. 1908 změnit. Nestalo se tak.
Katastrofa se naštěstí odehrála v těch nejpustějších místech Asie, téměř čtyři tisíce kilometrů na východ, od hlavního města ruského impéria, Petrohradu. Sibiřská tajga a domorodí Evenkové, byli prvními svědky události, která se řeší do dnešních dnů. Cosi se tehdy zřítilo do tajgy, kde způsobilo zkázu, která naštěstí neublížila lidem. Vesmírné těleso se zřítilo krátce po sedmé hodině ranní, místního času. Nepatrný časový úsek tak zachránil miliony lidí v okolí Ladožského jezera, které leží na stejné zeměpisné šířce.
Pád do severních oblastí jezera by přinesl zkázu netušených rozměrů. Zde dosahuje hloubka vody až 200 metrů a severní, skalnaté břehy jsou vysoké. Veškerá energie vody by se tedy obrátila k otevřené krajině na jihu. Ke sto kilometrů vzdálenému Petrohradu. Směšná vzdálenost pro katastrofu biblických rozměrů. Je více než jisté, že by i ve tři sta kilometrů vzdálených Helsinkách měli sklenáři o práci postaráno, i když by město zřejmě katastrofě již uniklo.
Příroda čas od času ukáže člověku, co dovede, i když jak se zdá, je prozatím velmi shovívavá. Katastrofy, které až do dnešních dnů lidstvo postihly, byly lokálního charakteru. Ale i tak nás umí potrápit a v minulosti ovlivnily chod dějin. Výbuch sopky a prach v atmosféře ovlivní počasí. Pokud neúroda trvá krátce a zasáhne malé území, nic moc se nestane. Pokud trvá pár let a týká se celého světadílu, jsou následky daleko horší. Stěhování národů, války, drancování.
Historii lidstva si tedy nevytvářejí jenom lidé, ale příroda si občas zlomyslně přisadí. Lze si jen domýšlet, jak by se události v Evropě vyvíjely, pokud by Petrohrad v roce 1908 zmizel z povrchu zemského. Pět hodin od zkázy.
