Během několika desítek minut vyvraždil téměř celou rodinu statkářů, kde před časem sloužil jako čeledín. Šlo mu jen o peníze. Při jejich hledání s rozsvícenou petrolejkou ho jen zázrakem přeživší jedenáctiletý syn statkáře poznal a pomohl tak k jeho dopadení. Nelítostný vrah před popravou litoval jen jedné věci – že nezabil i jeho.
Dnes již zaniklá samota Doyscherhof u Lazů nedaleko Lázní Kynžvart se stala na jaře roku 1926 dějištěm obrovské tragédie, která patří k nejbrutálnějším kriminálním případům první republiky.
Uprostřed noci začátkem dubna toho roku vtrhl do místnosti, kde spala celá rodina Döllnerů – tedy Rudolf, jeho žena Žofie, dcery Marie a Anna a synové Isidor, Kašpar a Josef – šílenec se sekerou. Nejprve zabil oba rodiče i služebnou, a pak začal sekat do dětí. Naštěstí ale přehlédl Marii i Kašpara, kteří zůstali ukryti pod těly svých rodičů. A jeho útok nakonec přežil, byť s těžkými zraněními, i Josef. Přesto byla bilance jeho vražedného řádění hrozivá – pět mrtvých.
Výjev jak z hororu!
Když se jedenáctiletý Kašpar vzpamatoval z nejhoršího šoku, běžel za čeledínem Weidlem, který spal na půdě, aby přivedl starého pana Döllnera, Kašparova dědečka. Toho tam čekal výjev jak z hororu – všichni, kromě Marie a Kašpara, měli na tělech vážná zranění a všude kolem bylo spoustu krve. Někteří ještě pořád žili a sténali bolestí, proto je začal ošetřovat a čeledína poslal do nedalekého Kynžvartu pro lékaře. I když se cestou v lese nejprve ztratil a dokonce se musel vrátit pro světlo, které mu neustále zhasínal prudký vítr, nakonec se mu podařilo lékaře dovézt. A ten, ačkoliv měl za sebou zkušenosti z fronty z první světové války, byl zcela v šoku. Navíc pět z nich už nakonec zachránit nedokázal.
Pátrání v slepé uličce
Než se na místo činu dostali kriminalisté, seběhli se tam lidé z blízkého i dalekého okolí a pošlapali téměř všechny stopy. Vyšetřovatelé, kterým hrálo do ruky, že všude okolo ležel čerstvě napadlý sníh, se proto vydali trošku dál od domu a brzy narazili na osamělé stopy a po čase i na sekeru, vražednou zbraň. Stopy ale v nedaleké vesnici skončily na vyšlapané pěšince mezi ostatními otisky bot, takže byli v koncích.
Jedinou nadějí jim bylo Kašparovo svědectví, který tvrdil, že ve vrahovi poznal jejich někdejšího čeledína. Jeho jméno sice neznal, ale pamatoval si, že mu kvůli zrzavé kštici říkali Rotkopf neboli červená hlava. Věřil mu to ale jen jeden z kriminalistů, ostatní se k jeho slovům vztahovali dost skepticky. Jinou stopu ale neměli, tak začali pátrat tímto směrem.
Bestie v uniformě
Ukázalo se, že jde o Franze Sandtnera, který se před pár lety staral tři měsíce u Döllnerů o koně, než ho statkář vyhodil. Problémy s ním byly už od narození ve vězení, kde byla v té době jeho matka. Ta o dva roky později spáchala sebevraždu, jeho otec se stal ze žalu tulákem a malého Franze začali vychovávat jeptišky. Moc s ním ale nepořídily, jednu z nich ve svých třinácti letech dokonce škrtil. Rostl, jak se říká, pro šibenici a například dva roky před vraždou byl potrestán za ozbrojenou loupež.
V roce 1925 se dal k armádě, která ho později převelela do kasáren ve slovenském Prešově. V době vraždy měl ale dovolenku, kterou strávil na západě Čech, a po návratu měl u sebe poměrně dost peněz. To bylo poněkud nezvyklé. Ale stejně jich nebylo tolik, kolik si původně představoval. Prý počítal s tím, že na statku najde alespoň padesát tisíc. Jenže nakonec si odtamtud odnesl necelou tisícovku. Tu pak utratil za víno a za prostitutku, která s ním šla za pouhých čtyřicet korun.
Milost se nekonala!
Sandtner se poměrně brzy po zatčení k pětinásobné vraždě přiznal a právem čekal trest smrti oběšením. Žádost o milost, se kterou se obrátil na prezidenta Masaryka, mu nevyšla. Údajně proto, že svého činu vůbec nelitoval, mrzelo ho jen to, že Kašpara schovaného pod peřinou přehlédl a nezabil ho také. Tím by se na něj totiž asi nikdy nepřišlo.
Zdroj: Wikipedie, Dotyk.cz, Kriminalistika.eu
