Augusto Pinochet (kolem roku 1974)
Zdroj: commons wikimedia.
Faktem zůstává, že komunistický způsob hospodaření dovedl Chile k ekonomické katastrofě, kterou se Pinochetovi podařilo odvrátit. S lidskými právy si ale pučisté, především během převratu a záhy po něm, těžkou hlavu nedělali. Bylo ale toto zlo páchané pro dobro celé země opravdu nutné?
Podívejme se na fakta
- K moci se generál Augusto José Ramón Pinochet Ugarte (25. 11. 1915 – 10. 12. 2006) dostal během násilného převratu, kdy sesadil tehdejšího prezidenta Salvadora Allendeho demokraticky zvoleného 36 % hlasů, marxistu, který byl prvním socialistickým prezidentem Chile. Allende prosazoval znárodňování a silnou orientaci na SSSR, Kubu a další země socialistického bloku. Tyto země, včetně Československa, Chile skutečně podporovaly a do Chile byly např. dodávány kubánské zbraně označené jako umělecké předměty. Allende chtěl postupně přezbrojit celou chilskou armádu sovětskými zbraněmi.
- Sovětský svaz prostřednictvím kontaktů KGB financoval i chilskou levici, Allendeho prezidentskou kampaň a následně finančně podporoval i jeho vládu. Allende tuto spolupráci s KGB trvající od roku 1961 potvrdil a podle archivu člena KGB Vasilije Mitrochina byl Allende veden jako spolupracovník na výplatní listině KGB.
- Chile pod Allendeho vládou doplatilo na to, že jakmile se socialisté nebo komunisté v nějaké zemi dostanou k moci, jejich postup je všude stejný a jejich úspěch trvá jen do té doby, dokud mají kde brát, hlavně prostřednictvím znárodňování. Jakmile tyto „zásoby“ dojdou, dostaví se kolaps (nyní např. ve Venezuele). Kuba vydržela tento způsob hospodaření tak dlouho jedině díky častým dolarovým injekcím ze Sovětského svazu a jeho satelitů. A když jen naší republice dodnes dluží přes 7 miliard korun, jak ohromný to musí být dluh vůči Rusku?
- Když Allende nechal v Chile znárodnit kapitalistický majetek, a to bez náhrady, reagovaly takto postižené USA ekonomickou blokádou Chile. Jejím důsledkem, posíleným neschopností socialistického způsobu hospodaření, byl kolaps chilské ekonomiky, odchod zbývajícího zahraničního kapitálu ze země, vzrůst nezaměstnanosti, kolektivizace, nedostatek zboží i potravin, zavedení přídělového systému, občanské nepokoje a růst násilí v zemi.
- V roce 1973 byl Allende těmito okolnostmi donucen vyhlásit výjimečný stav. Rok předtím inflace dosáhla 140 % a situace se rychle zhoršovala. V srpnu 1973 inflace přesáhla již 500 %, v říjnu dosahovala 1000 %. Nastal kritický nedostatek potravin, jídlo bylo na příděl, na mýdlo a hygienické prostředky se stály obrovské fronty. Posledním „hřebíčkem“ do rakve Allendeho bylo, když chilské ženy vyšly do ulic a mlácením do prázdných hrnců protestovaly proti tomu, že nemají co dát k jídlu svým dětem. Zemi zachvátila vlna stávek.
- Pinochet zemi „nadiktoval“ ekonomické svobody. Nebál, se na rozdíl od jiných diktátorů, radikálních protržních reforem a dokázal, že mohou fungovat. Zároveň se neváhal do jisté míry drasticky, o to však účinněji vypořádat se svými ideovými protivníky, komunisty a jejich přívrženci usilujícími v Chile o zavedení levicové totality.
- V roce 1974 Pinochet slíbil národu obnovení demokracie, až bude nastolen pořádek a nová generace občanů s občanskými a vlasteneckými návyky bude schopna bezpečně převzít odpovědnost za veřejný život.
- Pinochetovi příznivci jsou pevně přesvědčeni o tom, že zemi i její národ zachránil před chaosem a anarchií. Argumentují třeba výsledky jeho ekonomické reformy, kdy bohatství země (HDP) se za Pinochetovy vlády zdvojnásobil. Chile mělo v té době nejmodernější penzijní systém na světě a průměrný věk se prodloužil o 10 let. Téměř každá rodina vlastnila automobil. Zahraniční ekonomové to dokonce nazvali „chilským ekonomickým zázrakem“. Podobný „úkaz“ se objevil dříve i v našem těsném sousedství v západním Německu, které se doslova zázračně ekonomicky pozdvihlo, zatímco my jsme budovali socialismus, který měl k jakýmkoliv zázrakům opravdu daleko.
- Chilští občané dokázali Pinochetovu snahu o povznesení země ocenit. V referendu v roce 1978 Pinochetovi vyslovilo svou podporu 75 % voličů a dav tehdy před prezidentským palácem vyslovil prezidentovi svůj dík skandováním. Chilskou ústavu schválenou v roce 1980 zakotvující dominantní postavení prezidenta následně v referendu schválilo 67 % voličů. Předem v ní je také vyloučeno schválení zákonů, které by zvýhodňovaly či naopak znevýhodňovaly nějaký rezort či region.
- Také se v ní praví, že parlament musí u každého zákona předem specifikovat, kde na jeho provedení vezme peníze. Neexistuje, aby měl někdo nějaké právo ohrozit stabilitu rozpočtu.
- Pinochet se během své vlády ale potýkal i s odporem. V odlehlých částech země se „zabydlela“ ozbrojená opozice proti jeho vládě, jejíž dvě základny však byly v horách Neltume, části Kordiller ve střední části zničeny. Do země přitom byly ze zahraničí pašovány zbraně včetně plastických výbušnin C-4, raketometů RPG, protitankové raketomety M72 LAW a více než 3000 útočných pušek M-16.
- Diktátor si své postavení udržel, i když proti němu v roce 1984 vypukly demonstrace za použití molotových koktejlů (zápalných lahví) a provázené pumovými útoky.
- V září 1986 Pinochet přežil pokus o atentát organizovaný zřejmě rovněž ze zahraničí. Zahynulo při něm pět členů ochranky a jeho neprůstřelný vůz Mercedes Benz byl zasažen raketou. Ta však nevybuchla a on utrpěl jen drobná zranění.
- Na základě demokratických voleb Pinochet v roce 1990 předal vládu v zemi nově zvolenému prezidentovi Patriciovi Aylwinovi, v čele armády však zůstal až do roku 1998.
- Zemřel 10. prosince 2006 po několikanásobném srdečním záchvatu, ale v srdcích těch Chilanů, kteří považovali jeho způsob vedení země za správný, žije dodnes.
Nepřehlédněte
