Konstantin von Neurath se narodil 2. února roku 1873 v Kleinglattbachu, hlavním městě tehdejšího Württemberského království. Pocházel ze šlechtické rodiny a náležel mu tedy titul svobodný pán. Po vystudování práv směřoval do diplomacie a před válkou působil nejprve v Londýně a následně v Istanbulu. V první světové válce bojoval na západní frontě a působil v německé císařské armádě v hodnosti kapitána záloh. Po válce se vrátil do diplomatických služeb a působil v Dánsku, v Itálii (1921-30) a v Británii (1930-32).
Mezi léty 1932 a 1938 byl ministrem zahraničních věcí v hitlerovském Německu ačkoli s nacistickým kancléřem v mnohém nesouhlasil a patrně zcela nesdílel nacistické přesvědčení. O německém vůdci po válce vypověděl: „Byl lhář, bylo to stále jasnější. K pravdě neměl prostě žádný respekt. A přece to nikdo na začátku nepoznal. Byl fascinující demagog. Oklamal mnoho lidí.“ Nejspíše z důvodu této distance od Führera a jeho ideologie vstoupil do NSDAP až roce 1937, kdy už členství ve straně bylo naprostou podmínkou participace na vysoké politice. V únoru 1938 byl Hitlerem zbaven funkce ve prospěch agresivnějšího Joachima von Ribbentropa a zůstal ve funkci ministra bez portfeje.
21. března 1939 byl ustanoven říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Jeho jmenování do této funkce bylo výslednicí rozdílných zájmů a okolností. Konstantin von Neurath měl v pozici protektora působit jako konzervativní a v Evropě uznávaná a uhlazená politická osobnost, bez sklonů k radikalismu. Zároveň splňoval i podmínku československého prezidenta Emila Háchy, který žádal, aby se protektorem nestal sudetský Němec. Ve srovnání s o několik “tříd“ tvrdšími následovníky se Neurath jeví, jako přijatelná alternativa. Navzdory tomu se zasadil o implementaci Norimberských zákonů, uzavření českých vysokých škol a germanizaci školství, kultury i průmyslu.
Přesto byl v září 1941 Hitlerem fakticky nahrazen Reinhardem Heydrichem kvůli údajné shovívavosti a hlavně neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem. Po smrti Heydricha nahradil další zastupující říšský protektor. Formálně však zůstal von Neurath ve funkci až do srpna 1943.
Na konci války byl dopaden francouzskými jednotkami a postaven před Norimberský soud. Zde se stavěl do role vykonavatele politických zadání a úkolů, proti nimž údajně neexistovala možnost vzepření. Zároveň se opakovaně kriticky vyjadřoval ke krutým nacistickým praktikám a ke svým nástupcům v pozici šéfa protektorátu.
Přesto mu byl tribunálem vyměřen trest odnětí svobody ve výši 15 let. Trest ovšem neodseděl v plné výši. Po osmi letech strávených za mřížemi byl roku 1954 z věznice ve Spandau ze zdravotních důvodů propuštěn po prodělaném infarktu. Zemřel o dva roky později v Enzweihingenu.
