Uspořádání prvního Československého beatového festivalu bylo důsledkem a vyvrcholením mnoha snah naší rockovou scénu zoficiálnit, zastřešit a ukázat to, co je z ní opravdu nejlepší. Svou roli tu sehrál i dobrý úmysl rock propagovat. Jak léta plynula, získal festival pověst milníku v historii českého a slovenského bigbítu. A proto připravilo pražské Popmuseum v břevnovském Kaštanu výstavu, která zdokumentuje kořeny, průběh a dopad 1. čs. beatového festivalu, jakož i jeho dvou pokračování v letech 1968 a 1971.
Festival byl, protože měl svazácké razítko
Věc se nakonec podařila, přičemž největší roli v tom, že festival vůbec proběhl, hrál hudební teoretik a publicista Jiří Chlíbec (1928 – 2016). Byl celkem uznávanou osobností, činnou i v mezinárodních hudebních organizacích (IFMC), stál u zrodu mnoha tuzemských festivalů, týkajících se třeba naprosto rozdílných druhů hudby (ČAJF Přerov, Mladá píseň Jihlava, Porta), spoluzaložil Federaci českých jazzklubů atd. Šel na to celkem chytře: protože bolševik miloval úřad a všechny záležitosti z něj řízené, Chlíbec tedy založil „beatový úřad“, tzv. Pop federaci, organizaci, řádně zapsanou a zaregistrovanou na příslušných místech. Dokonce i s vlastním razítkem. A jak byl v té době na něčem štempl, bylo to bráno jako oficiální a schválené. Chlíbec se poté spojil s mládežnickou organizací OV ČSM Praha 5 a dramaturgy z Music f Clubu a uspořádání festivalu nakonec prosadil.
V sále natáčela televize i rozhlas, bohužel nepříliš kvalitně
Původně se měl festival konat v Karlových Varech, ale nakonec se rozhodlo, že reprezentativní přehlídka potřebuje reprezentativní sál, a tak byl situován do pražské Lucerny. Organizátoři rozvrhli celý festival do tří dnů (20.12. – 22.12. 1967), přičemž první dva dny (středa, čtvrtek) probíhaly odpolední a večerní koncerty, samozřejmě soutěžní. V pátek pak festival končil závěrečným vyvrcholením – koncertem vybraných skupin a udílením různých cen. Na ozvučení Lucerny byla také sehnána na svou dobu kvalitní aparatura, zapůjčená od západoněmecké firmy Dynacord, která se na ozvučování sálů a hal úzce specializovala. Po celé tři dny festivalu pak o dění na akci informovaly speciální festivalové noviny Beat Festival Express, v sále Lucerny natáčely Československý rozhlas a Československá televize.
V Mladém světě si dělali legraci z hipíků
Na samotných skupinách i návštěvnících bylo vidět, že světu mládeže vládne móda hippies. Popisuje to ve svém mírně znevažujícím článku v Mladém světě i publicista Jaroslav Pacovský (1968): „Lucerna žila tři dny skutečně svérázným prostředím. Někteří muži měli květinové kalhoty, jiní květinové košile a byli i tací, kteří měli květiny ve vlasech. Také se vyskytlo mnoho mužů v nejrůznějších uniformách, z nichž mnohé se blížily pestrostí uniformě uvaděčů v cirkuse. Ti nejprogresivnější měli zastřižen vous do malého knírku. Módní brýle byly kulaté s tenkými obroučkami. Na klopách diváků se blýskaly knoflíky (placky) s anglickými nápisy. Zatímco dříve bylo touhou každé jazzové kapely, aby byli všichni ve stejných oblecích, beatové skupiny se snaží o co největší pestrost. Opět zde převládaly květinové obleky, saka z hladké kůže a někteří hudebníci měli kožešinové krátké kabáty s kožešinou navrch.“
Vavříny pro vítěze: Dežo Ursini, Michal Prokop a Hana Ulrychová
Do finále pak z prvního dne postoupili Framus Five s Michalem Prokopem, Hammelovy Prúdy, Soulmen Deža Ursinyho, brněnské Synkopy 61 a Olympic. Čtvrtek katapultoval do finále pražské Flamengo a mladíčky z Rebels. Palmu vítězství si zaslouženě odnesli bratislavští Soulmen pod vedením zpěváka a kytaristy Deža Ursiniho – a to v té době existovali tři měsíce a vystoupení v Lucerně byl údajně jejich pátý koncert. Ostatní kapely také předvedly solidní výkony. Například Jiřímu Černému, který se zaměřoval zejména na vokální stránku, se hodně líbil zpěvák Juventusu Karel Černoch, o němž se vyslovil, že má všechny předpoklady stát se stejným typem pop zpěváka, ctícím rockové pojetí, jakým je třeba ve světě Tom Jones. Na Jandovi z Olympiku oceňoval zejména jeho pečlivou artikulaci, takže mu bylo rozumět každé slovo. A Michal Polák ze Synkop 61 by prý „mohl od minuty nastoupit k Beach Boys“. Poté Černý pochválil Michala Prokopa z Framus Five, ten ostatně na festivalu získal cenu pro nejlepšího zpěváka. Nejlepší zpěvačkou byla vyhlášena Hana Ulrychová z kapely Bluesmen.
První Československý beatový festival byl navíc uspořádán v celkem příhodném klimatu – tak jak postupně probíhalo uvolňování v celé československé společnosti a určité politické změny byly cítit ve vzduchu, dostal se festival tak trošku do stínu, takže papaláši ho přešli bez větších připomínek. Respektive, lépe by asi bylo přiznat, že v příštích měsících měli úplně jiné starosti, než rozhodnout o tom, zda-li je beatová hudba závadová, či nikoli.
Výstavy v Kaštanu jsou pro veřejnost otevřeny ve středu a ve čtvrtek mezi 16. a 20. hodinou, v sobotu mezi 14. a 18. hodinou, lze si ale telefonicky smluvit i jiný termín. Výstava o 1. Československém beatovém festivalu potrvá až do února 2018.
